Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Zaří 2007


Můj program pro Rusko

Tomáš Zahradníček

Nejlepší by bylo, kdyby si Rusové udělali druhou Ameriku. Nejlepší pro všechny. Jistě, pořídit si další zbraně, dát najevo, že mohou všechno rozstřílet na maděru, to udělá jistý dojem, zvlášť na nás, zemi podle platných smluv spřátelenou a spojeneckou, která povýšila na výhledový cíl. Ale na mráz z Kremlu si všichni zase rychle zvyknou a Rusko zůstane v podstatě tam, kde bylo.

Máme to s Ruskem trápení. Už dávno je na papíře spočítáno, že má před sebou velkou budoucnost. Zemi nechybí nic z toho, co je třeba, místo, lidi ani suroviny. Švýcarsko se dá udělat z několika vysokohorských údolí. Co by muselo být z Ruska? Proč v Kremlu nedokážou rozumně hospodařit? Mají všeho až moc, takže nevědí, kde vlastně začít? Nápad, že si vyrobí nové rakety, do škol vrátí zostřenou vlasteneckou výchovu a se všemi okolo se pohádají, to není žádný nápad, ale bezradnost. Když teď do Ruska tečou snadno získané peníze z ropy a zemního plynu, mohli by přece podnikat něco perspektivnějšího.

Kam se točí svět, to v Kremlu musí zhruba vědět, případně jim to může zjistit KGB prostou četbou zahraničního tisku. Starost o kvalitu škol a civilní vědu není nic, co by se neslučovalo s ruskou velikostí. Západní univerzity a techniky jsou plné nadějných ruských studentů a mladých vědců, z nichž nejspíš nebudou mít vůbec nic. Leda zasvěcené kritiky.

Jak se dají inteligentně udržovat pozice jazyka a kultury, to by mohli okouknout třeba ve Francii nebo v Německu. Ruština představuje upadající devizu, k jejímuž zpevnění by nebylo zapotřebí zas tolika peněz a námahy: stačí otevřít v každé metropoli kvalitní jazykové kurzy zdarma, podporovat nakladatelství při vydávání překladů, zorganizovat nápaditý program v kulturních střediscích a podpořit učitele a studenty ruštiny v čemkoli, co budou chtít podnikat. Pochopitelně by to chtělo v každé zemi alespoň jedno elitní ruské gymnázium jako přípravku pro studium na nejlepších školách v Rusku.

Kam nejlépe investovat peníze z ropy, není tak těžké uhodnout. Velkorysá podpora začínajících podnikatelů, místních společenských, sportovních a kulturních iniciativ, rozvoje turistiky se musí rychle vrátit, jako se vrací všude. Stavět síť dálnic a rychlovlaků – kde jinde než v Rusku se dá tenhle úžasný vynález uplatnit ve velkém?

Ve výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat, Rusko je odedávna zemí neomezených možností, které leží ladem. Doufejme, že se jich v Kremlu chopí dřív, než ropa a zemní plyn zlevní nebo dojdou. Mít napořád kousek za hranicemi nešťastnou zemi plnou nespokojených lidí a raket, to je zbytečný kaz na našich vyhlídkách do budoucnosti, jinak neobyčejně pěkných. Kdyby si tam Rusové konečně udělali druhou Ameriku, nebo aspoň druhou Evropu, stala by se naše země skoro rájem na zemi. Starý sen kremelských vládců o třetím Římu je přece program, který se už několikrát očividně neosvědčil.

Tohle není projev strachu z generálských řečí. Putinův kurs pro nás není tak nevýhodný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Střílet sem beztak nebudou a dál se vysilují investicemi do armády a prestižními spory. Dokud se podstatně nezlepší neutěšené životní podmínky v zemi, máme – na účet ruské budoucnosti – zaručený stálý přísun podnikavých a pracovitých lidí.

Nedávno jsem s jedním mluvil. Jmenuje se Tolja, elektroinženýr, žije tu načerno, pomáhá elektrikářům tahat dráty. Chtěl za bratrancem do Ameriky, ale skončil v Praze. Předávají si ho jako poklad od stavby ke stavbě a už dneska je zadaný do konce roku. Říkal mi, že prezidenta Putina obdivuje za jeho odvahu postavit se agresivní politice USA. Pravidelně čte ruské noviny a svou vlast bezmezně miluje. Jenom se tam s náročnou ženou a třemi dětmi nedokáže uživit.

(MFDNES)



Zpátky