Zaří 2007

Margaret Thatcher. Lékařka nemocného muže Evropy

Jan Vinter

Nedávno tiskem proběhla tato zpráva: „Nejvýznamnějšími britskými premiéry byli podle uznávaného historika F. Becketta, Margaret Thatcherová a Clement Attlee. V hodnocení Beckett vycházel z toho, jak premiér dokázal ovlivnit britskou společnost. Nehodnotil přitom politickou příslušnost. U „železné lady“ Thatcherové soudí, že v letech 1979 – 1990 zcela změnila společnost. „Porážka a zničení hornických odborů bylo klíčovým okamžikem britských dějin minulého století. Mladí lidé už ani netuší, že státní sektor kontroloval většinu hospodářství,“ vysvětlil své hodnocení Beckett.“

Jedna z nejvýznamnějších osobností celosvětového politického života – Margaret Hilda Thatcherová, baronka z Kastavenu, se narodila 13. října 1925. Připomenu, že v letech 1975 až 1990 byla předsedkyní Konzervativní strany, přičemž od roku 1979 zastávala i funkci předsedkyně vlády. Včele vlády stála 11 let a 209 dnů. Od roku 1990 je členkou Sněmovny lordů.

Vzhledem k tomu, že jsem žil ve Velké Británii v sedmdesátých, osmdesátých i na začátku 90. let minulého století, byl jsem přímým účastníkem toho, jak se tato země pod její vládou měnila a změnila z takzvaného nemocného muže Evropy opět v celosvětovou velmoc, mezi něž Velká Británie vždy patřila. Pamatuji si dobře na tu starou dobrou Anglii (Good Old England) 70. let, kdy byl život země neustále ochromován různými stávkami, kdy skoro na každém rohu byly stánky Fish and Chips, kdy se ještě v City nosily buřinky. A kdy tato země postupně ztrácela své sebevědomí.

Jaká to byla změna, když jsem se opět do země vrátil v roce 1986. To již nebyla Good Old England, to byla Anglie zamerikanizovaná. Místo stávek prosperita, místo stánků s Fish and Chips McDonalds, Burger Kings, Pizza Huts, místo buřinek yuppies s barevnými kšandami ŕ la Wall Street, prohánějící se v porsche a ferrari. A Velká Británie opět naprosto sebevědomá stejně jako její vůdkyně Margaret Thatcherová.

Podívejme se na její osobu trochu podrobněji.

Margaret Thatcherová nastupuje

Po prostudování velké řady materiálů jsem se snažil utřídit si pohled na období, které podle mého názoru zůstane trvale spjato s historií nejen země, nebo obrazně i fakticky stále impéria Velké Británie, ale i s historií světa jako takového. Pro člověka, který žije v zemi, kde de facto i de iure jsou nastoleny nebo se urychleně nastolují postuláty charakteristické pro tržní ekonomiku, je práce a výsledky, které odvedla Margaret Thatcherová, zdrojem nejen poznání, nýbrž i praktickým vodítkem pro každodenní práci. Platí to i pro studium ekonomických, filozofických i právních nauk.

V časopise Newsweek v roce 1990 vyšel článek pod názvem Thatcherism is not for a decade. It is for centuries (Thatcherismus není pro desetiletí, je pro staletí). „Bůh“, kterého se vždy Margaret Thatcherová držela - tedy zásada, že jakýkoliv statek někomu patří a někdo se o něho musí pečlivě starat, a čím konkrétnější vlastník, tím lepší výsledek - bude muset platit trvale. Institut vlastnictví je principem základním. Zahrnuje v sobě totiž vše, co je pro moderního vzdělaného člověka „svaté“. Především již problém nabytí vlastnictví má svoji kulturu. Je naprosto jasně stanoveno, jak je možno vlastnictví nabýt.

Nejjednodušší z hlediska vlastníka je jeho nabytí narozením. Platí to pro každého, pouze rozsah majetku je odlišný. Z tohoto pohledu jsou na tom lépe ti, kteří se narodí s tzv. silver spoon (stříbrnou lžičkou) v ústech. To je však jen zdání. Práce teprve přijde – jak majetek udržet a rozmnožovat ve prospěch svůj, rodiny, společnosti. Dalším způsobem nabytím vlastnictví je institut dědění a daru. Tím se v této studii zabývat nebudu.

Nejrozšířenější způsob nabytí vlastnictví v civilizovaném světě je forma koupě, a to ve stovkách různých podob. Musí však vždy jít o dobrovolné úkony, nikoliv úkony vynucené.

Soukromý majetek – vlastnictví – je krédem thatcherismu, jakožto pokrokového, promyšleného, v praxi i teorii akceptovaného způsobu řízení společnosti, a to po dlouhou,

a obtížnou dobu, především však v oblasti ekonomické.

Dospěl jsem k názoru, že jedním z pilířů uvedeného směru řízení bylo to staré anglické: moje slovo, můj závazek (my word, my bond) a dále pak, můj dům, a vše co k němu patří, je mým nezadatelným právem a majetkem. Thatcherismus byl totiž téměř bez připomínek akceptován ve Velké Británii všemi rozumně myslícími a jednajícími lidmi.

Měli prostě dost věčně zelené a bez závěrů prezentované labouristické strategie, která spočívala na základě, že stát a jeho aparát jsou ti nejlepší správci duchovních i hmotných statků bez ohledu, kolik to stojí. Náklady byly pro labouristy něco imaginárního. Přízeň voličů a svých stoupenců si „kupovali“ drahými způsoby sociálních jistot.

A do této situace přišla Margaret Thatcherová a její tým. Bylo to období nesmírně složité i pro kolébku demokracie, jakou je Velká Británie. Ve své straně musela inteligentně eliminovat „školu starou svým myšlením“. Bylo nutno zvítězit v oblasti niterní psychologie většiny občanů a to za cenu, že se v počátečním období nebudou mít nejlépe. Bylo nutno vštípit lidem, že končí dotace jejich života v labouristické podobě.

Stát bude řídit a usměrňovat - s výjimku resortů státních zájmů a vnitřní a vnější bezpečnosti - jen zcela malou část aktivit resortů. Starost musí přejít na bedra jednotlivce, ať již fyzické či právnické osoby, ale hlavně někoho skutečně hmatatelného a konkrétního.

Margaret Thatcherová – osobnost

Do názvu této části své studie jsem nechtěl záměrně uvést slovo vůdčí, aby toto nezavádělo. Nechci se zabývat tím v jaké rodině se narodila, jejím osobním životem, ve kterém prokázala, vedle své tvrdé práce, svoje vysoké kvality, jakou měla kvalifikaci a osobní vlastnosti. Myslím si, že výsledky, kterých dosáhla jsou konglomerátem všeho toho, co člověka dělá osobností. Jako každý člověk měla svoje kvality i „pády“. Do těch „pádů“ bych zařadil její přílišnou tvrdost a kontrolu (zejména v počátečním období svojí skutečné politické kariéry) svého vystupování ve vyostřených situacích.

Dá se též říci, že do č. 10 na Downing Street, stejně jako její předchůdci, Wilson a Heath, přišla s programem, který nebyl „vybroušen“. Byl příliš teoretický, aby se dostal hned v plné šíři úspěšně do praxe. Její předchůdci měnili svoji politiku, když si mysleli, že se mýlí. M. Thatcherová na rozdíl od nich neměnila svoje záměry, když byla přesvědčena, že má pravdu. Pro někoho je to možná hříčka slov, ale je v tom kardinální rozdíl.

Stála tvrdě na svých pozicích v oblasti daňové (například „daň z hlavy“ – Poll Tax), měnové (evropský měnový systém). Uměla však být i dobrým taktikem, například v jednání s odborovými organizacemi, docílila jen minimálních dotací pro průmysl. Ve své vládě docílila pozice, že buď byla v situaci, že ministři byli příliš loajální nebo se jí báli.

Kolektivní zodpovědnost vlády byla spíše fikcí, neboť důležitá rozhodnutí byla vyhlašována, a ne ve vládě projednávána. V určitých momentech bylo možno zaznamenat v jejím jednání prvky „prezidentského systému“ vládnutí. Ve své podstatě chtěla vždy realizovat svá rozhodnutí sama, nehledě na názory svých ministrů. Toto fungovalo, pokud se to povedlo, pokud ne, následky většinou odnesl příslušný ministr, a to „vyhazovem“ z vlády.

V dobrém úmyslu realizovat rychle změny například v oblasti výchovy všeho druhu, ale i v jiných sférách, byla terčem kritiky. Například The Guardian z 18. 10. 1990 uvedl slova tehdejšího ministra školství J. MacGregora: „Nemá příliš cenu snažit se uvést v život radikální změnu každou minutu, pokud předtím nebyla úspěšně realizována předchozí.“

Musí se říci, že M. Thatcherová uměla správně riskovat. Pokud neuspěla s určitým řešením, bylo to pro ní vždy poučením. Úspěšně si vcelku poradila s inflací, resp. její kontrolou. Na druhé straně příliš neuspěla s implementací vysokých úrokových sazeb v letech 1980-81, neboť v té době ekonomika byla v recesi a britská libra (GBP) hodně silná. Jako politik byla určitě úspěšnější než jako ekonom. Jako příklad můžeme uvést úspěšné vyřešení sporu o Falklandy s Argentinou, a na druhé straně neúspěšné řešení otázky nezaměstnanosti ve vlastní zemi.

Přes všechna tato pro a proti, měla v sobě sílu přesvědčit obyčejné lidi i finančníky ze City i světové finanční trhy o stabilitě svojí země a vlády. Byla vynikající promotérkou sebe sama, konzervativní vlády a Velké Británie. Bylo velkou škodou, že svůj talent též nevyužila ve prospěch Evropského společenství. U určité části lidí získala v této souvislosti oblibu, neboť to vyhovovalo především jejich silnému národnímu cítění.

Dále je zapotřebí uvést, že M. Thatcherová jednala vždy ve stylu, le style, c´est la femme“ (styl, to je žena). V této souvislosti je jí možné srovnat s generálem de Gaullem, který opět vybudoval hrdou a silnou Francii tím, že obrazně řečeno, využíval pro prosazení svých záměrů tiskových konferencí v Elysejském paláci, M. Thatcherová pak k tomu využívala televizní show The Jimmy Young Show, což bylo nesporně zajímavé, ale i účinné.

V počátku její vlády v letech 1979 až 1983, bylo jejím jediným heslem, kterému se podrobovala – there is no alternative – není jiné cesty pro Velkou Británii k restauraci její pozice ve světě politického i ekonomického dění. Na konci její vlády by se na první pohled zdálo, že se historie opakuje, ale nebylo tomu tak. Byla sice recese, ale všichni občané Velké Británie si zvýšili svoji životní úroveň o 25 % v porovnání s tím, jak žili před deseti lety. Ovšem každá mince má svůj rub a líc – při ztrátě zaměstnání, bylo nové velmi těžko získat.

V konci zmíněné dekády se vláda pod vedením M. Thatcherové stala příliš ambiciózní v některých oblastech své činnosti. Chtěla například plnou monetární kontrolu, avšak plnou svobodu pro finanční trh. Na určitý čas, bylo možno zaznamenat určitý úspěch, ale tento pochopitelně nemohl být trvalý. Snížení některých daní bylo provedeno bez odpovídající zrcadlové reakce, samozřejmě redukující, v oblasti veřejné správy. Přednostním cílem vlády bylo snížení inflace, toto však bylo postupně zastíněno jinými prioritami – zaměstnaností, daňovými úlevami, deregulací finančních trhů, maximalizací zisků a ekonomického růstu.

Pokud bych měl sumarizovat plusy a mínusy týkající se osobnosti M. Thatcherové, miska vah se zcela nepochybně přikloní k jejím plusům.

Ekonomika pod vedením Margaret Thatcherové

Budu se snažit shrnout a porovnat to, čeho bylo docíleno za 10 let její vlády. U Margaret Thatcherové musí člověk konstatovat prvky silné osobnosti, ale osobnosti respektující všechny atributy reálné demokracie. Ve všech sférách společenského života, a zvláště pak v ekonomice, musí být základní pravidla chování všech subjektů jimi dodržována, aby nenastal chaos. Nesmí však být potlačena osobnost nebo možná lépe řečeno jednotlivec, korporace, musí mít prostor pro tržní chování, a to v dobrém slova smyslu. Stát musí, aby řádně fungoval, přenést maximální tíhu odpovědnosti na konkrétní osobu. To se Thatcherové z velké části podařilo. Restaurace osobnosti v ekonomickém, řádném tržním chování je její neocenitelnou zásluhou pro celý civilizovaný svět.

Ekonomický růst. Vláda dala prioritu snížení inflace, což se pochopitelně odrazilo v nižším ekonomickém růstu. Nebyl to pokles jen relativní, ale skutečně absolutní. Recese v letech 1980-81 byla hlubší než se očekávalo. Boom v letech 1987-89 byl silnější než se předpovídalo. Pak zase následovala recese těsně před jejím odchodem z funkce předsedkyně vlády.

Je nutno uvést, že ekonomický růst byl v 80. letech vcelku stejný jako v 70. letech, nedocílil však úrovně 60. let. Bylo tak dosaženo sníženými vstupy do ekonomiky jak pracovními elementy, tak kapitálovými vstupy, ovšem, a to je velmi důležité, zvýšila se produktivita (efektivita) u obou zmíněných faktorů. Podíl tzv. ropných zisků na národním důchodu se prudce snížil v letech 1980-81, pak se opětně zvýšil. Podíl příjmů z tzv. neenergetických se v uvedeném období velice zvýšil, pak se zase vrátil zpět. Velice se zvýšily příjmy z oblasti privátní sféry (soukromníci).

Vláda podporovala rychlejší růst u služeb než u výroby, výsledek nebyl jednoznačný. Byl podporován privátní sektor na úkor sektoru státního, vzrostly investice v privátním sektoru na úkor spotřeby. Investice vzrostly, ale byl zaznamenán pokles vkladů na hrubém národním důchodu. Zatímco investice vzrostly o 1/3, výstupy pouze o 1/4. Výsledkem byl velký deficit platební bilance. Dovozy rostly téměř dvakrát rychleji než vývozy.

Peníze a inflace. Určitou nepochybnou skutečností bylo, že Velká Británie v roce 1979 nevstoupila do Evropského měnového systému (EMS) a vláda neudělala centrální banku Bank of England plně nezávislou. Tím došlo k nevytvoření odpovídající báze měnové kontroly a nebylo dosaženo možnosti kontroly peněz v oběhu prostřednictvím úrokových sazeb.

Vysoké úrokové sazby způsobily vysokou úroveň směnitelnosti britské libry a hlubokou recesi, včetně růstu nezaměstnanosti. Byly rovněž potíže s kontrolou výpůjček veřejného sektoru, později bylo dosaženo pozitivního výsledku neobvyklým zvýšením daní v rozpočtu roku 1981.

V začátku druhého období vlády se opětně zmeškala šance vstupu do EMS. Šlo o rok 1985. Nebyla využita skutečnost poklesu cen ropy za účelem dosažení nulové inflace, čímž též devalvovala GBP a nezvýšily se ziskové marže. Ve třetím období vlády bylo docíleno přebytku v rozpočtu, i když byly sníženy daně. Nestačilo to však ke snížení objemu peněz v oběhu a úvěrů. Využívání vysokých úrokových sazeb přednostně před instrumenty fiskální politiky zpomalilo ekonomický růst a dopadlo těžce na dlužníky z titulu přijatých hypoték.

80. léta lze vcelku hodnotit pozitivně, ale bylo dosaženo pouze průměrných výsledků ve srovnání s ostatními průmyslově vyspělými zeměmi. Bitva s inflací byla Pyrrhovým vítězstvím, za cenu vysoké nezaměstnanosti, pak následoval neúspěch vlády, který mohl být zažehnán, pokud by se více pozornosti věnovalo usměrňování spotřeby.

Veřejné výdaje. M. Thatcher, Sir K. Joseph a někteří další její poradci pohlíželi na veřejný sektor jako na nepřítele. Břemeno pro státní rozpočet. Jednoznačná preference byla z výše uvedených důvodů dána sektoru privátnímu. Snížením rozpočtových výdajů byla postižena doprava, stavebnictví a oblast investic do veřejného sektoru. Snaha byla, pokud to rozpočet dovolí, přidat prostředky na zdravotnictví, sociální péči a vzdělání.

V prvním období vlády výše uvedené snahy neměly odpovídající výsledky, později ano. První vlašťovky úspěchu se objevily na začátku 80. let, kdy došlo ke snížení výdajů v jejich reálné podobě – toto období trvalo několik let. Británie se mohla stát v této oblasti vzorem pro ostatní průmyslově vyspělé země. I přes úsporná opatření, vláda vložila do zdravotnictví o 32 % více než počátkem 80. let, do školství bylo vloženo o 14 % více.

Daňová politika. Daně byly konvertovány z přímých do nepřímých, což mělo bohužel za následek obtížnější kontrolu inflace, zvláště pak když v roce 1979 byla zvýšena daň z přidané hodnoty, tzv. VAT. Snížila se daň ze zisku a daně privátního sektoru, z čehož především profitovaly domácnosti s vyššími příjmy.

Daňová politika též zvýhodňovala sektor služeb před výrobními odvětvími. Příjmy z daní pro státní rozpočet vzrostly. V posledním období vlády byla instalována, tzv. daň z hlavy (Poll Tax). Setkala se s velkým odporem obyvatelstva v určitých (chudších) oblastech Velké Británie. Zvýšily se daňové příjmy pro místní orgány, což zapříčinilo do značné míry růst vydání, namísto, aby byly tlačeny směrem dolů. Velká Británie odbourala daň z majetku. Zvýšila se inflace a znamenalo to návrat opět k daním přímým.

Privatizace. Pokud se týká tzv. komunálních obytných domů a bytů, podařilo se je za vlády M. Thatcherové zprivatizovat ze 2/3, což bylo značným úspěchem.

Byla zprivatizována více jak polovina veřejných korporací. Agresivněji mohlo být nebo mělo být postupováno vůči důlním společnostem, drahám a Post Office (poště). Tyto instituce jsou pro rozpočet zátěží.

Britská ekonomika se stala kompetitivní, což byl obrovský úspěch. Počet akcionářů za vlády M. Thatcherové se ztrojnásobil a dosáhl počet 9 miliónů občanů nebo jinými slovy: 21 % občanů Velké Británie starších 16 let vlastnilo akcie.

Průmysl a platební bilance. Dotace do průmyslu po počátečním vzrůstu poklesly o čtvrtinu. Docházelo ke sloučení firem do velkých konglomerátů. Byly problémy s cenovou kontrolou, trh někdy nesehrál roli regulátora. Pozitivní roli sehrála deregulace finančního trhu. Jeho kontrola však stála značné prostředky.

Příjmy od soukromých podnikatelů, finančních institucí a stavebnictví prudce vzrostly v reálné podobě, příjmy z průmyslu však stouply až koncem této dekády. Pochopitelně, příjmy v oblasti produkce nafty poklesly po roce 1985. Řízení průmyslu mělo velmi dobrou úroveň, včetně výzkumu a výchovy odborníků. Kontrola však měla rezervy.

Trh práce a odbory. Podařilo se vcelku docílit konstruktivní spolupráce mezi vládou a odbory (hlavně díky přijetí nového odborového zákona), jakož i sférou zaměstnavatelů. Docílilo se, že v rozhodujících odborových svazech vládly demokratické metody, což nebylo možno říci na počátku 80. let, kdy odborářští bossové zneužívali svého postavení a aplikovali při svých jednáních nedemokratické formy. Podařilo se zlomit několik velkých stávek ve veřejném sektoru v první půlce 80. let. Zvýšila se produktivita práce a podstatně se zvýšily mzdy a platy, jakož i odměny. Kvalita pracovníka dostala přednost před kvantitou.

Bohužel nezaměstnanost rostla ve Velké Británii rychleji než kdekoliv jinde. Snížilo to sice tlak na inflaci, ale zvýšily se veřejné výdaje. Byly zavedeny rekvalifikační programy, jakož i podpory pro nově vytvářená pracovní místa.

Ženy ztrácely pracovní místa především na jihu země, a to hlavně ve službách. Muži na severu země, hlavně v tradičních odvětvích – těžební a těžký průmysl. V letech 1987-89 nezaměstnanost silně poklesla, ale opět začala stoupat v roce 1990.

Význam Margaret Thatcherové

M. Thatcherové se podařilo za velmi obtížných vnitřních i vnějších podmínek vrátit Velké Británii prestiž, která jí ve světovém dění patří.

M. Thatcherová bude v budoucnosti více známá docílenými úspěchy v oblasti politické a vojenské, než v oblasti ekonomické a sociální. Vyhrála jednu válku horkou (Falklandy), jednu studenou (rozpad východního bloku) a tři volební bitvy. Zvýšila prestiž Konzervativní strany a Velké Británie.

Plně se ztotožňuji s tím, co kdysi prohlásil prezident V. Klaus: „M. Thatcherová v politice, ekonomice i sociální sféře ve Velké Británii započala něco, co daleko přesáhlo rámec jejího původního cíle a úmyslu. Zaútočila na stále se rozpínající stát, což byla hlavní, dominantní tendence 20. století, století socialismu s nejrůznějšími adjektivy a s velmi odlišnou mírou ponížení jednotlivce, a byla prvním příkladem úspěchu“.

Závěrem této studie, se pokusím shrnout pozitiva a negativa její vlády:

Pozitiva: zvýšená produktivita práce, vyšší zisky ve všech oblastech ekonomiky, ekonomická nezávislost jednotlivce, reforma v odborech, soukromé vlastnictví bytového fondu, snížení daní, docílení dobré úrovně řízení v oblasti dluhové veřejné služby.

Negativa: nedostatečné úspory (objem), problémy v kontrole monopolů, problémy s kontrolou cen, problémy s udržením zásad mzdové politiky, nezaměstnanost, problémy v monetární politice, problémy v oblasti pronájmu bytů.