Květen 2008

Žena muže neukecá

Jan Malinda

Dotazovaný Slavomil Hubálek je soudním znalcem v oboru psychologie a sexuologie.

Podle průzkumů prý Češi mají za rok průměrně 140 souloží. Ne, že bych se osobně podceňoval, ale není ten průměr až podezřele vysoký?

Já ty výzkumy také prováděl a trápilo mě, co vlastně počítáme. Když někdo řekne, že měl jednu soulož a jiný plácne tisíc, vychází, že každý máme v průměru pět set a půl souloží. V mých výzkumech respondenty žádám, aby se snažili uvést nejpravdivější odpověď a dám jim měsíc na rozmyšlenou. Když dotazník vyplní hned, nejspíš uvedou zkreslené údaje.

Podivné výsledky jsou i u nevěry. Muži jsou prý dvakrát nevěrnější než ženy...

Logické by samozřejmě bylo, že poměr bude stejný. Vysvětluji si to jednoduše, že v mužské psychice je tendence nadhodnocovat, zatímco u žen je trend opačný.

Jak důležitá je pro naši existenci láska?

Zamilovaní se podílejí na zachování života. Mužská motivace však sama o sobě nestačí, bylo potřeba vytvořit pojistku, aby spolu partneři vydrželi alespoň patnáct až dvacet let, což je doba pro vychování další generace.

A co je tou pojistkou?

U lidí se vyvinulo něco, co je v přírodě naprostou výjimkou - ženský orgasmus. Díky němu má lidský pár během života tisíce nesmyslných pohlavních styků, které jen upevňují vztah, aby spolu dvojice vydržela a vychovala potomky.

S orgasmem úzce souvisí nevěra. Proč je někdo nevěrný a jiný ne?

Četl jsem jednu studii, o chasidských Židech, kteří původně žili ve východní Evropě. Po staletí měli tak přísnou výchovu, že u nich rozvody a nevěry neexistovaly. Pak z této populace odešla velká část do Ameriky, dnes jejich potomci tvoří velkou část Hollywoodu. A během dvou tří generací se stali společností s největší rozvodovostí a nevěrou.

Co z toho vyplývá?

Může to naznačovat, jak okolní prostředí výrazně ovlivňuje lidské chování.

Je řešením partnerské krize rozvod?

Jako psycholog jsem mluvil se stovkami lidí, kteří se rozváděli podruhé či potřetí. Mohu zodpovědně říci, že ti nejupřímnější často poznamenávali, že se neměli rozvádět poprvé. Zpětně vědí, že je to trochu nesmyslné. Filozof Martin Heidegger napsal: „Odříkáváním neztrácíme, odříkáváním získáváme nevyčerpatelné kouzlo prostoty.“

Jenže nevěře se daří a rozvodů přibývá.

U nás byla promiskuita na vrcholu v 70. letech za normalizace, kdy sex byl poslední sférou svobody. Souložilo se všude, ve směnných provozech, na podnikových trachtacích i na MDŽ. Současná mladá generace se začíná dělit na dvě skupiny. Část nazývám diskotékovou populací - každý víkend se za venkovskou hospodou odehraje ohromný repertoár promiskuitního chování. Existuje ale i velká část mladých, kteří jsou naopak zodpovědnější, než jsme byli my.

Co má dělat člověk, když zjistí, že ho jeho partner podvádí, a chce vztah zachránit?

Řada lidí, když odhalí nevěru partnera, ho začne pronásledovat, špehovat, pomlouvat u společných známých a příbuzných a tím nutit k poslušnosti. Což skoro nikdy nefunguje. Smysl má nenechat se zmanipulovat k nedůstojnému chování a věřit, že to partner ocení a že ten úlet je krátkodobý a partner odpovědný.

Kde se v nás vlastně bere žárlivost?

Hlavním zdrojem je naše vnitřní nejistota a projekce. Vy chcete zahnout, ale myslíte si, že to dělá partner. Někdy to přerůstá až v duševní chorobu. Znám případ muže, který nosil bedny pornografie, ačkoliv tvrdil, že porno nesnáší. Přesto si ho kupoval, protože jak tím listoval, měl pocit, že na té a na té fotce by mohla být jeho manželka, někdy i tchyně. „Podívejte se, takhle zezadu, to je celá ona!“ říkal.

Jakými zbraněmi máme útočit, když chceme někoho získat?

Muž je stimulován očima, žena sluchem. Zkrátka muž ženu ukecá, ale ošklivá žena muže ne. Proto i tělesně neatraktivní muži s dobrým hlasovým projevem dokážou být atraktivní. Ženy chtějí od muže něco slyšet. A ti muži, kteří dovedou dramaticky dlouze vyprávět, mají šanci.

Jenže, co když já ukecávám ženu už několik týdnů, ale stejně to nikam nevede?

Svedení je jen otázka času. V přírodě se tomu říká dvořivé chování. Zodpovědná žena muže nevědomě svádí a současně odstrkuje. Ví, že kdyby se nechala svést hned, pak ve vašich očích ztrácí. Slušná holka vám nedá hned.

Jak velkou roli hraje první dojem?

Odpovědnější lidé se snaží proces dvoření prodloužit a na první dojem příliš nedat, snaží se získat o protějšku co nejvíc informací. Cynicky řečeno - když si jdete koupit psa, to štěně je krásné, ale je také důležité podívat se na jeho matku, protože to budete mít doma za deset let.

Je pravda, že si ženy vybírají partnera, který se podobá jejich otci, a my muži partnerku, která se podobá naší matce?

O tom se hodně diskutuje. Dlouho se zapomínalo, že roli můžou hrát i sourozenecké konstelace. Například když jsem bratr mladší sestry a najdu si ženu, která měla staršího bratra, máme větší šanci vytvořit stabilní pár. Jsem totiž zvyklý chovat se dominantně a ona je naučená poslouchat staršího bratra. Když je to obráceně, můžeme se dostat do problémů, protože ona je zvyklá vnímat muže jako toho malého uřvaného kluka... To možná hraje větší roli než nápodoba rodičů.

Jak se liší ženská a mužská atraktivita?

Nejatraktivnější žena je pro muže ta, která vykazuje znaky plození - výrazná ňadra a boky. Když se budeme ptát žen, jak má vypadat atraktivní muž, budou často mluvit o urostlosti a kráse. Ale kdyby toto platilo, pak by museli být ideální partneři urostlí Albánci či Moldavané. Samička hledá samce, který hnízdo ekonomicky zabezpečí. Tím si lze vysvětlit, proč si mladé ženy často berou starší muže, o kterých se nám snaží namluvit, že mají sexy mozek. Ale spíš jim jde o sexy konto.

Když muže přitahují ňadra a boky, proč byla idolem krásy v šedesátých letech Twiggy?

Myslím, že za tím stály tlaky módních návrhářů, že se na vyzáblejší dívky lépe věší oblečení. Ale všimněte si zajímavějšího amerického fenoménu! Dlouho byly mužskými idoly blonďaté ženy typu Marilyn Monroe, jenže v posledním desetiletí je pomalu střídají latinskoamerické typy jako Jennifer Lopez, Salma Hayek, Penelope Cruz.

Jakou to má souvislost?

Přes zelenou hranici denně utíkají do USA tisíce mladých lidí. Velká část z nich jsou holky z chudé Latinské Ameriky. Už teď má v Kalifornii hispánská populace polovinu. Ty veselé tančící holky balí čtyřicetileté Američany, kteří se do nich skutečně zamilovávají a opouštějí své tloustnoucí americké manželky v keckách.

A co to znamená?

Ameriku to v blízké budoucnosti zřejmě velmi změní. Ty dívky se stanou Američankami, mají rychle dvě tři děti, které bývají jedny z nejnadanějších ve škole. Pak jdou do armády, k policii, což může začít nabourávat tu klasickou „bílou“ republikánskou Ameriku. Zásadní je, že mají spíš prodemokratické myšlení. Mimo jiné i proto má dnes šanci stát se americkým prezidentem žena nebo černoch. A to je dobře.

(MFDNES)