Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Červenec 2008


Maďaři proti celé Evropě?

Emanuel Mandler

Začalo to mírovým uspořádáním Evropy po první světové válce. Odtržením od Rakouska přestalo být Maďarsko velmocí, ztratilo velkou část svého území a – což bylo a je nejhorší – dobrá třetina Maďarů zůstala v cizích státech. To vše mělo svou logiku (protože Maďarsko patřilo mezi poražené státy), jenže vítězná koalice tuto logiku silně přehnala. Na Německu a jeho dalším vývoji (například přemrštěné reparace) jsou tyto negativní vlivy nového evropského uspořádání dobře vidět.

Další vývoj vycházel z uvedených předpokladů. Ponížené Maďarsko, neuspokojené ve svých požadavcích, se spojilo proti Evropě s hitlerovským Německem. Jak to dopadlo, je známo, i když neúplně. Zapomíná se na to, že nacionálně perzekuční z Benešových dekretů byly rovnou měrou zaměřeny jak proti Němcům, tak proti Maďarům. Takže Slováci stejně jako bratři Češi vzali Němcům nejen nemovitý majetek, vzali Maďarům také všechno. Tento postup vycházel z předpokladu, že Maďaři budou vyhnáni z Československa obdobně jako Němci. Ale to se pro nesouhlas velmocí nestalo, a tak Maďaři zůstali na Slovensku, a to jako ne zcela právní občané. Odsud, z Česka, se zdá, že většina Slováků by stále ještě nejraději viděla, kdyby byli Maďaři z území slovenského státu „odsunuti“.

Že za takových předpokladů bude soužití maďarské menšiny se Slováky v budoucnu vyvolávat stále větší konflikty, je takřka nesporné. K tomu je třeba přičíst, že situace v Evropské unii Maďarům nepřeje. Závěr postupimské konference o odsunu Němců má dnes stále ještě mocnou sílu. V Postupimi sice velmoci schválily pouze odsun Němců, ale rozšířit tento závěr i na Maďary na Slovensku se zdá samozřejmé. Benešovy dekrety, které Evropská unie nepřímo schválila a které tvoří legislativu poválečné revoluce, hovoří důsledně, jedním dechem, o Němcích a Maďarech.

Nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Polsku a v Německu vytváří trvání na perzekučních Benešových dekretech podhoubí, na kterém neustále roste poválečná nenávist a trvání na oprávněnosti křivd, které se Němcům a Maďarům po válce staly. Evropská unie, jejíž ideové existence se to náramně dotýká, se tváří, jako že vše je v pořádku. Tímto způsobem Benešovy dekrety spolupůsobí na pozoruhodný pacifismus Evropy, kterou zajímá porušování lidských práv v Tibetu, ale ne na vlastním území. Je to možné hlavně proto, že „domovské státy“ (Německo, Maďarsko) se o své krajany v cizině nestarají a křivdy, které je postihly, dostatečně neodsuzují. V Evropě je klid.

Nebude navždy. Nyní nastal zvláštní okamžik: maďarské instituce vydaly výzvu, v níž žádají zrušení Benešových dekretů. Je to krok, který z jejich hlediska směřuje správným směrem, ale cesta k dosažení cíle, který si vytkl, nebude snadná. Postupimskou dohodu podepsaly západní mocnosti spolu s tehdejším Sovětským svazem (nyní Rusko) a změnit článek o vyhnání Němců (a Maďarů) bez Ruska nelze. To je Achillova pata snažení o nápravu národnostních křivd ve střední Evropě.

Jenomže čas kráčí neúprosně dál. Kdo ví, co bude za deset let?



Zpátky