Zaří 2008

Záškodník v řadách Západu

Finrod Felagund

Proč tak ostrý titulek vůči zemi tak milých lidí, kolébce Antiky a zemi, kam tak rádi mnozí jezdí na dovolenou, možná se bude ptát nejeden čtenář. Avšak nenechme se mýlit - dnešní Řekové už toho s Antikou příliš společného nemají, rozhodně méně, než třeba dnešní Islanďané s Vikingy či dnešní Irové s Kelty na českém území. Jejich země se v posledních šedesáti letech na Západu dopustila tolika podrazů, podvodů a naschválů, že pokud by Západ měl reagovat tak, jak se to dělalo s neposlušnými středověkými státy, tak by bylo Řecko už aspoň třikrát smeteno do moře. Ať už za kolaboraci s nepřítelem ve válce, výrazné napomáhání ne úplně přátelské velmoci proti vlastním řadám, dělání jen těžko uvěřitelných naschválů, vojenské výpravy na vlastní pěst destabilizující celý region (pokus o anexi Kypru k Řecku), vojenskou aktivitu proti formálním spojencům či podvody při uzavírání mezinárodních dohod. Říkáte si, že toho všechno se to sympatické prázdninové Řecko nemohlo dopustit? Dopustilo, a v době, kdy Rusko nebezpečně sílí, je pošetilé mít tak zrádný stát ve svých řadách.

Historie řeckých podrazů ve 20. století začíná po druhé světové válce. V Řecku se rozpoutala občanská válka, v níž většina obyvatelstva stála na straně komunistů - demokratické prozápadní síly musely být masivně podporovány Velkou Británií a USA aby byla prozápadní orientace v Řecku vůbec zachována. Přesto po celou dobu mezi obdobím občanské války a vojenským převratem v roce 1967 byla i přes masivní dotace z prostředků Marshallova plánu západní orientace Řecka na kahánku, mnoho Řeků kolaborovalo s KGB a bylo horlivějšími komunisty, nežli mnozí ideologové samotného SSSR. Největší problémy s Řeckem, takové, které by bylo možné nazývat bez uzardění podrazy, přišly až se členstvím v NATO, respektive v EU. Když se Řecko rozhodlo, že připojí celý Kypr ke svému státu (povšimněme si, kde až Kypr leží a jaké národnosti jsou mnozí jeho obyvatelé), Turecko intervenovalo a za pomoci svých vojsk vyhlásilo Severokyperskou tureckou republiku. Na protest proti tomu Řecko vystoupilo z NATO. Otázkou je za prvé, kde vzalo Řecko tu drzost anektovat stát, na němž žijí etničtí příslušníci svého formálního spojence v NATO k vlastní zemi a pak - když Turecko zcela oprávněně zasáhlo, kde bralo Řecko drzost ostentativně vystupovat z NATO a hrát si na oběť celé kauzy, když ji přitom samo začalo.

Další řecký exces na sebe nenechal dlouho čekat. Když v roce 1991 vypukla válka v Jugoslávii, resp. v Bosně, navzdory skutečnosti, že NATO podporovalo Chorvatsko (protože Srbsko se zaštiťovalo Ruskem), Řecko proti svým spojencům vyzbrojovalo a masivně podporovalo Srbsko. Stejně Řecko vojensky podporovalo Srbsko v roce 1999, když NATO zakračovalo proti Srbsku kvůli Kosovu. Jistě, Řecko má právo na svůj postoj, ale svým jednáním porušuje smluvní podmínky (konkrétně článek 5 Severoatlantické smlouvy) a pokud s podmínkami nesouhlasí, je korektní postup tyto vypovědět a poté jednat na vlastní pěst. Pokud Řecko nesouhlasilo s akcemi NATO na Balkáně, mělo se buď zdržet své iniciativy (nikdo je k podpoře Chorvatska nenutil), nebo vystoupit z NATO a pak podporovat Srbsko. To, co Řecko místo toho udělalo, je normální podraz.

Mezitím v roce 1996 nad Egejským mořem sestřelilo Řecko tureckou stíhačku F-16, která podle práva NATO měla mít oprávnění k přeletu nad územím jakékoliv členské země, tedy Řecko nevyjímaje. Útok byl opět zcela jednostranný, nepředcházela mu jakákoliv akce z turecké strany a zahynul při něm turecký pilot Nail Erdogan. Přestože by za takový čin mělo být Řecko z NATO dávno vyloučeno, hřeší na to, že jeho strategická poloha je pro USA a NATO obecně natolik důležitá, že mu jsou podobné excesy prominuty.

Když Řecko vstupovalo do eurozóny a zavádělo k prvnímu lednu 2001 společnou měnu, nikdo nevěděl, co později vyjde najevo - že si Řecko k zavedení eura vypomohlo podvodem. Řecko totiž zveřejnilo v roce 2000 ekonomické údaje o deficitu státního rozpočtu, které byly falešné. Aby Řecko mohlo vstoupit do eurozóny, muselo mít deficit státního rozpočtu pod 3% HDP. Přestože jeho deficit činil podle pozdějšího zjištění Eurostatu 4,6% HDP, zveřejnilo za rok 2000 deficit pouze 1,7%, čímž si pojistilo, že formálně maastrichtská kritéria splní, třebaže tyto údaje nebyly pravdivé. Poté, co Eurostat zjistil nesrovnalosti v makroekonomických údajích, byla to nejspíš opět jakási strategická důležitost Řecka, která zabránila tomu, aby bylo za takový podvod potrestáno.

Navzdory svým závazkům, že Řecko nebude bránit přijetí Makedonie na bukurešťském summitu NATO do severoatlantických struktur, Řecko vstup Makedonie vetovalo s odůvodněním, že nesouhlasí se snahou Makedonie označovat se svým jménem. Lze očekávat, že podobným způsobem se Řecko bude chovat, až bude Makedonie chtít vstoupit do EU. Mimochodem - Makedonie je mnohem loajálnějším spojencem Západu, nežli Řecko, proto je na pováženou otázka, o koho bychom měli stát více.

V současné době Řecko dělá vše pro to, aby zabránilo možnosti postavit ropovod, popřípadě plynovod obcházející ruské území přes Turecko do Evropy. Na této věci spolupracuje s Bulharskem, jehož postkomunistická vláda rovněž možnost vedení těchto potrubí znemožnila. V současné době tak existuje pouze jedna možnost, jak dostat ropu a plyn z Turecka do Evropy, a sice přes Rumunsko pod dnem Černého moře, ovšem zatím není veřejně známo, že by takový projekt byl otevřen.

Sečteno a podtrženo, Řecko přináší Evropské unii i NATO více hrozeb, než užitku a do budoucna je velmi problematickým spojencem. Nejsem dalek názoru, že by bylo bezpečnější Řecku dát na výběr - buď bude loajálním spojencem, nebo nechť euroatlantické struktury opustí. Protože je Západ velkodušný, nemusel by po Řecku chtít ani peníze, které Řecko z EU či NATO získalo. Obávám se ale, že pokud Řecko na loajalitu nepřistoupí, bude bezpečnější s ním radši nepočítat.

(www.nekorektne.com)