Zaří 2008

Nasral Alláh

Miroslav Václavek

Přišel zabít se svými kumpány co nejvíc Izraelců. 22. dubna 1979. Nejdříve zastřelil v autě policejního důstojníka ze zálohy a poté vnikl do domu Dannyho Chárana. Dalšího policisty. Vzal ho i jeho čtyřletou dceru Einat jako rukojmí. Když viděl, že žádné vyjednávání se nebude konat zastřelil ho před zraky jeho malé dcery. Potom bezbrannou Einat vzal, zvedl ji do výše a mrštil s ní o zem a rozdrtil jí hlavu pažbou své zbraně. Mezitím manželka onoho policisty Smadar natolik pevně svírala ve strachu ze svého prozrazení v úkrytu svoji druhou dvouletou dceru Yael, že ji zadusila.

Seznamte se. Islám a jedno z jeho dětí, Samir Kunta. Jeden z několika před krátkým časem propuštěných palestinských vrahů. A proto nastaly velké oslavy. Islám umí blahoslavit své mučedníky. Protože Samir Kunta a ostatní teroristé dle islámu, toho nejmírumilovnějšího náboženství na světě, jak sami sebe nazývají, jsou mučedníci. Nikoliv ona malá Einat a její sestřička Yael. Nýbrž tihle zplozenci pekel a vrazi malých dětí.

Jen co jim izraelští policisté sejmuli želízka nastalo velké objímání a radost v celém islámském světě. Kuntovi se dostalo uniformy, oslavných tirád a oficialit. Jaký to jen je svět a lidé, kteří vítají kreatury květinami a radostí? Kdo jsou ti, jež se radují z návratu odporného zločince, jenž nelituje toho, co spáchal, ale naopak je pyšný a považuje se za hrdinu? Jsou to otroci zla. Teroristické národy, jejichž podstatou jsou ukrutnosti a vraždy. Zombie, jejichž lidskost nahradila ideologie islámu, jehož zlo naplnilo jejich temná srdce nenávistí vůči všemu, co ještě islámské není. Když došlo k útoku na USA v září 2001 a umíraly tisíce lidí, muslimové tančili po ulicích opilí radostí v šíleném tangu s kmotřičkou smrtí a záběry na dvojice, jež skákaly objímajíce se nebo držíce se za ruce do hlubin před plameny byly důvodem k jejich bezmezné radosti a střelbě do vzduchu. Když zabiješ nevěřícího psa, děláš místo muslimovi. Ten je nadřazen všemu a všem. Nevěřící jsou jen obyčejná prasata, jímž je třeba rozbíjet hlavy, jak to učí korán.

Říkají o nás, že jsme křižáci. Ale již nechtějí vědět, kdo byl Karel Martell, jenž porazil islám u Tours. Nemluví o Byzanci a Konstantinopoli. Mlčí o reconquistě Španělska, jehož část islám okupoval. Nechtějí mluvit o Vídni 1682, kdy nás polská armáda s andělskými křídly krále Jana Sobieského zachránila před kůly, na něž jsme měli být naraženi. My jsme ti, co po staletí vzdorujeme invazi islámu. Naše životy chtějí Kuntové, Nasralláhové a nukleární Ahmadínežádové. Našim dětem chtějí rozbíjet pažbami hlavy, protože i děti izraelské jsou naše děti. Nemáme pro ně žádnou cenu než cenu otroků a psů. Za všechno hovoří slova, jimiž Palestinci a jiní muslimové vítají návrat vrahů na svobodu. Ať si každý soudný člověk dá odpověď sám. Co je muslim. Kdo je člověk.

„Palestinci blahopřejí Hizballáhu a jeho vůdci a posílají svá nejlepší přání všemu libanonskému lidu a všem Palestincům při příležitosti realizace dohody o propuštění hrdinů, vedených vězeňským vůdcem, Samirem Kuntarem." Ziad abu al-Enain. K tomuto přání se připojil i předseda palestinské správy a vůdce Fatáhu Mahmúd Abbás. „Moji drazí bratři a sestry právě osvobozených osob, vy všichni ostatní z rodin mučedníků a zadržovaných, vy všichni, kteří čekáte na své blízké, na vaše milované mučedníky zítra, všichni kteří jste přítomni. Jak je krásné vám blahopřát k tomuto vítězství, protože toto vítězství je vaše vítězství, to je váš úspěch." Nasralláh na Libanonské oficiální celonárodní oslavě. Pochopitelně o obětech těchto zločinců nepadlo ani slovo. To byli muslimové. Tohle je člověk. Jeden z nás.

Ehud Olmert, předseda izraelské vlády: „S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou."