Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2008


Whitlam a fabiánský socialismus

Pavel Jacko

Pochodeň se dá použít jak k osvětlení, tak k žhářství. Fabiánská společnost vznikla ve Velké Británii roku 1883. Jejich principy byly převážně založeny na socialistických myšlenkách Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla. Fabiáni věří, že jakákoliv akce, která přinese největší dobro, štěstí a radost největšímu počtu lidí, je správná. Účel světí prostředky. Oni ovšem rozhodnou, který účel je správný. Rozhodli, že to bude socialismus. Socialismus bude prý zaveden vůlí většiny národa a v tomhle bodě se nepohodli s marxisty. V podstatě, socialismus ne násilím, ale trikem. Rozdíl, pro oběť, asi jako mezi ozbrojeným lupičem a podvodníkem. Jejich historickou inspirací byl římský generál Quintus Fabius Maximus Verrucosus Cunctator (Váhavec, Loudal), který svou taktikou spálené země utahal Hannibala a přivedl Kartágo tak k eventuální porážce.

Fabiáni pomohli vytvořit ve Velké Británii Labour Party a dodnes se ohánějí svými zakladateli, jako George Bernard Shaw, Sidney Webb, Beatrice Webbová, H. G.. Wells. Pro zajímavost, v roce 1923 S. Webb napsal The Decay of Capitalist Civilization a v roce 1935 Soviet Communism: A New Civilization? V roce 1935 se sovětská civilizace již mohla chlubit zabitím přinejmenším deseti milionů lidí. Britští fabiáni se také mohou chlubit pro ně významnými politiky, pochopitelně z Labour Party: Tony Blair, Neil Kinnock, Michael Foot, Harold Wilson, Hugh Gaitskell and Clement Attlee. Můžeme k nim přidat našeho krajana Ludvíka Hocha, britského tiskového magnáta a labouristického člena parlamentu, lépe známého pod jménem Robert Maxwell.

Organizace je to nepočetná, soustřeďující se na lidi vlivné, ambiciózní, arogantní a hlavně nepříliš morální. Ve znaku měli až donedávna vlka v rouše beránčím. Nejsem příliš nakloněn citování velikánů marxismu-leninismu, ale Engelsův dopis Kautskému o fabiánech v září 1892 je docela výstižný – „...klika buržoasních ,socialistů´ různých ráží, od kariéristů k sentimentálním socialistům a lidumilům, spojených pouze jejich strachem hrozebné vlády dělníků, kteří dělají vše, co je v jejich moci, aby zničili toto nebezpečí zajištěním jejich vlastního vedení, vedení edifikovaných (?) (eddicated v originále) ... Metody používané Fabiánskou společností jsou stejné jako ty zkorumpovaných parlamentárních politiků: peníze, intriky, kariérismus....Přesto všechno tě nežádám zacházet s těmi lidmi jako s nepřáteli.” (Výraz užiteční idioti vymyslel Lenin později.)

G. D. H. Cole za druhé světové války psal: „Tu se nám vždy namítalo, že socialismus má sice nesporně krásný a vznešený ideál, že však jej nelze prakticky uskutečnit. Říkalo se nám, že to znemožňuje „lidská povaha”. Tento argument však dnes již neobstojí. Neboť socialismus se přece jen osvědčil, a to po celá dvě desetiletí v jedné z největších zemí světa. Systém, jenž byl v r. 1917 zaveden v Sovětském svazu, má spoustu vad, avšak odstranil nezaměstnanost a začal vyrábět zboží až po samu mez výrobní síly. Říkalo se též, že by se socialistický stát nevyhnutelně zhroutil, poněvadž jeho obyvatelstvo by spotřebovalo vše, co lze vyrobit, aniž si ponechá v záloze přiměřenou zásobu k nahromadění nové výrobní síly. Tento argument rovněž neobstojí, neboť Sovětský svaz ukládal do svých kapitálových záloh pravděpodobně větší část svého národního důchodu, než jakou kdy dovedl uložit kterýkoliv kapitalistický stát, ačkoliv byl nucen věnovat ohromné náklady na výzbroj pro eventuální sebeobranu.” Kdyby soudruh Cole ještě žil, uváděl by jako úspěšné příklady socialismu Kubu a Zimbabwe.

Fabiáni nejsou neškodní snílkové. Cole uvádí dva příklady oborů, kterým se budou muset po válce socialisté věnovat – důlní průmysl a tisk. Věnovali se - oba později utrpěly dlouhodobými stávkami a stávka uhelná téměř přivedla Británii k bankrotu.

Kdo byl ten Quintus Fabius Maximus, kterého si Římané r. 217 před Kristem, rok po Hannibalovu přechodu Alp, zvolili diktátorem a po víc jak dvou tisících letech vzali mazanější socialisté za vzor?

Jeho první starostí bylo, že Římané nejsou dostatečně zbožní. Musíme kousek zpátky do historie, velice zjednodušené. Qart Hadašt neboli Nové město (zkomolené Římany na Kartágo) byla obchodní vesnička údajně založená Féničany r. 814, přibližně o půlstoletí dřív než jiná vesnička Řím. Obě vesničky se rozrůstaly a obchodovaly tak úspěšně, že za necelých šest set let musely spolu válčit, Středozemí bylo příliš malé. Kartágo uzavřelo několik mírových smluv, poslední roku 241, ujišťující Řím, že je Itálie nezajímá, pokud Řím nechá na pokoji jejich Sicílii. Řím ovšem nic na pokoji nechat nemohl. Kartágo nemělo válečné loďstvo, které by stálo za řeč, a Hannibal přišel s plánem jít přímo na Řím. Pěšky, se slony, přes severní Španělsko a Alpy. Domníval se, že Římany v bitvě porazí nebo alespoň zdecimuje natolik, že do budoucna slíbí mírové smlouvy neporušovat. První část se povedla. Hannibal římské legie porážel, pokud je našel. Fabius se bitvám vyhýbal, věda, že Hannibal není dostatečně silný na to, aby napadl Řím samotný. Výsledkem bylo, že se Hannibal potuloval Itálií křížem krážem šestnáct let a co nesnědli a nespálili jeho vojáci, spálil Fabius. Nechám na čtenáři, aby posoudil důsledky Fabiovy pro Řím úspěšné a dnešními fabiány oslavované strategie na lid. Lid nikdy neví, co je pro něj dobré.

Soudruh Jungwirth v úvodu sbírky proslovů píše: „Austrálie měla svoji první fabiánskou společnost již 1895 a rok 1947 viděl založení Victorian Fabian Society, která se stala Australian Fabian Society v roce 1984. Australský fabiánský spolek je největší sdružení fabiánů mimo Británii. Operuje celonárodně, s členy v každém státě a teritoriu... Gough Whitlam přijal fabiánský přístup ode dne, kdy vstoupil do parlamentu a jeho zásadní proslov roku 1972 spřádal dohromady nitky dvacetiletého systematického fabiánského výzkumu a plánování... Arthur Calwell před ním se vždy pyšně nazýval fabiánem, a tradice pokračovala Billem Haydenem, Bobem Hawkem, Paulem Keatingem, Johnem Bannonem, Nevillem Wranem a Bobem Carrem.”

Dodal bych i dnešní zástupkyní ministerského předsedy, Julii Gillardovou, a Bůh ví, kým ještě. Protože v právu má „konspirace” přesný význam, nikdy bych si nedovolil napsat to, co řekl bývalý laboristický ministr Barry Jones ve svém projevu k Fabiánské společnosti v listopadu 1990: „konspirační skupina, která pomohla změnit tvář světa, the Australian Fabian Society.” Člen Fabiánské společnosti nesmí být členem jiné strany než té jediné správné - ALP.

Ve federálních volbách roku 1972 Australané zvolili Australian Labor Party. Vůdce ALP a vůdce fabiánské společnosti Gough Whitlam se svým zástupcem L. Barnardem utvořili vládu dvojčlennou. Třináct dnů seděl Whitlam na třinácti ministerských křeslech a Bernard na čtrnácti. Učinili asi čtyřicet závažných rozhodnutí. Mezi jiným Austrálie uznala anexi pobaltských států Sovětským svazem, navázala diplomatické vztahy s Kubou, Severním Vietnamem, komunistickou Čínou a zrušila ty s Tchaj-wanem, zrušila brannou povinnost a propustila s vězení dezertéry. Za rok na to, aby pomohli australskému průmyslu, zrušili vývoj australských torpédoborců a snížili dovozní cla o pětadvacet procent. Bylo toho víc.

Zajímavé, i když nepřekvapující je, že to, co fabiáni dodnes považují za dobré, bylo povětšinou Austrálii ke škodě. Dodnes předstírají, že chudák Whitlam nevěděl o vyjednávání půjčky tzv. petrodollars s Khemlanim a už vůbec ne o vyjednávání s Kaddáfím o půjčce na volební kampaň po svém náhlém návratu do opozice v listopadu 1975. Kdo tomu věří, věří asi také, že Hitler nevěděl o vyhlazování židů. Gareth Evans, bývalý ALP ministr zahraničí, řekl o Whitlamově vládě. „již nikdy nebude další taková”. Můžeme jen doufat. Bohužel, Whitlam nebyl sám a jeho žáčci škodu stále páchají.

Myslí to s námi dobře? Je to jen hrstka idealistů? Ti druzí jsou horší? Nevím. V době dravého kapitalismu mohl socialismus vypadat jako přijatelná alternativa. V roce 1917 ovšem přišli socialisté k moci a měli možnost své humanitní ideály uplatnit. Od té doby socialisté zabili 170 milionů lidí, a když se k tomu, podle mého názoru naprosto správně, připočtou oběti socialistů národních, NSDAP, je to více jak 200 milionů životů, které mají na svědomí. A bohužel, stále se počítá.

Levice, včetně fabiánů dodnes přehlíží zločiny svých soudruhů. Sedmnáct tisíc údajných obětí Pinocheta vytáhnout při každé příležitosti, ale 70 tisíc zabitých Castrovou socialistickou diktaturou pro ně neexistuje. Jejich omluvy utvrzují vrahy v přesvědčení, že činí dobro. Mohou sice někdy uronit pár slz, když to jejich soudruzi někde před televizními kamerami přeženou, jako třeba Bob Hawke při masakru na náměstí Tien-an-men a řeknou „nejsme jako oni”. Z jejich hlediska je to pravda, je to jiná mocenská skupina. SA a SS se také neměly rádi. Pro nás rozdíl mezi marxistickým a fabiánským socialismem asi je - přejete si být utopen v sračkách nebo v močůvce? Přejete si, aby o vašem bytí či nebytí rozhodoval Trocký nebo Stalin? Ideologie je sice jen záminka, ale přece by už mělo být konečně každému jasné, že od ideologie krvavě rudé přes krvavě hnědou až k růžové to vždy vede k velkému utrpení lidstva a jiné ideologie a náboženství jsou vedle toho beznadějní břídilové.

Australská fabiánská společnost nahradila vlka v ovčí kůži ve svém znaku želvou. Panda přijde možná později. Myslím, že původní znak byl upřímnější, i když možná hyena. Ony ty skvrny by stejně nebyly pod sněhobílou kůží vidět.

Zpátky do historie. Řím nakonec vyhrál, Kartágo však neporazil Fabius, ale Scipio Africanus. Starý nábožný Fabius byl odstrčen již pět let před tím, než Hannibal odplul zpátky do Afriky. Byl to počátek konce Římské republiky.

Matouš 7, 15 -20: Mějte se na pozoru před nepravými proroky! Ti přicházejí k vám v ovčím rouše, ale v nitru jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Copak se sbírají hrozny z trní anebo fíky z bodláčí? Tak každý dobrý strom rodí dobré ovoce, špatný strom však rodí špatné ovoce. Nemůže dobrý strom nésti špatného ovoce, ani špatný strom nésti dobré ovoce. Každý strom, který nerodí dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Nuže, tedy po jejich ovoci je poznáte!

Těžko to napsat lépe.

Použitá literatura:

G. D. H. Cole - Fabiánský socialismus Melantrich 1947

Ernie Bradford – Hannibal 1981 Macmillan London Limited

G. Jungwirth – Snapshots of Hope. The Making of Modern Labor. A Decade of landmark speeches to the Fabians Australian Fabian Society Pluto Press Australia Limited 1998

Lewis S. Feuer – Marx and Engels Basic Writtings on Politics and Philosophy.Fontana 1969

R. Conquest – Harvest of Sorrow Pimlico 2002



Zpátky