Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2008


Sekyra Group, Téčko ... a nikdo si ničeho nevšiml?

Luděk Frýbort

Schváleno, odklepnuto, Masaryčka se bude bourat a na jejím místě vzniknou luxusní byty. Čtu tu zprávu a přemítám, je-li v Praze tolik luxusuchtivých bohatců, aby stačili obsadit všechny ty nóbl byty, co se teď v kdejakém koutě sídelního města mají stavět, a proč, jsou-li tak prachatí, už dávno sami nějaký luxusní příbytek nemají a čekají, až se zbourá Masaryčka. Co se stane, jestli se tu luxusní nabídku nepodaří rozprodat; uvážil-li již ctný pan stavitel - pardon, developer, tu možnost; uvážil-li a přesto se hrne do staveb, jak a kde to má zařízeno, aby si i v takovém případě přišel na své... Tu se pročítám k místu, kde je dáno na vědomost, že týž osud má potkat i nákladové nádraží Žižkov. Nu, věru žádná perla Prahy to není a nebylo by co namítat proti bytům na tom šeredném místě, ale zrak ustrne nad jménem podniku, pověřeného metamorfózou rezavých kolejí v luxus.

Nějaká Sekyra Group ... není-liž onen Sekyra týž pán, co se o něm vedou řeči ve spojitosti se zamordovaným arciraubířem Mrázkem, všelijakými Téčky, Íčky a jinými fantomy české politiky? Pan Sekyra groupuje vesele dál, takže mu nejspíš na nic nepřišli, nebo možná i přišli, ale nechali být, jak už to v Čechách chodí, ale přece je mi divné, že mu páni na radnici tu zakázku přiklepli. Nevěděli, co je to za fešáka? Nebo věděli, ale nedbali? Člověk by řekl, že si konšelé velkého a slavného města povědí - pozor na toho Sekyru, točil se kolem pochybných lidí, raději mu žádnou zakázku nedávejme, jelikož to smrdí malérem. Neusvědčený mafián také mafián, opatrnost matka moudrosti, a nikde nestojí psáno, že musíme ten Žižkov zadávat ausgerechnet té Sekyrově Group, i kdyby nejzlatější podmínky slibovala. Ale oni si konšelé nejspíš nic takového neříkali. Nenapadlo je. Jsou tak prostoduší? Nebo je to na radnici měst pražských také samé kdovíčím proháčkované Téčko a Íčko? Chmurno pomyslet.

Apropos Téčko: nemohu v těchto dnech otevřít noviny, abych v nich nestálo něco o vířivkách. Už je to pomalu otravné. Že se v české politice spřádají pletichy na velmi žalostné úrovni, na to jsem si už zvykl, žádný Machiavelli pan Tlustý tedy věru není ... ale to nikoho nenapadlo už dřív, že je ten chlap trochu divná figura? K tomu dojmu přece není třeba žádných soudních ortelů ani lustračních lejster, soudný člověk jej získá už z pohledu, z výrazu tváře, z gesta, stisku ruky, způsobu řeči, o zkušenosti s předchozím dotyčného pána smýšlením a jednáním ani nemluvě. Léta už sedí v grémiích své strany, jeden čas i v křesle ministerském; denně s ním musely jednat tucty lidí, spolustraníků, politických protivníků, klientů, přímluvců a našeptávačů, žadatelů a prosebníků ... nevšimli si ničeho? Museli čekat, až se provalí vířivkový skandál, ze všech ubohých podrazů nejubožejší? Nebo si všimli, ale řekli si - jakáž pomoc, taková je politika a lepšího nemáme? Nebo jim způsoby páně Tlustého vadily, ale byli také do lecčeho namočeni, takže raději nehasili, co je nepálilo? Nebo, konečně, jim ani nepřišlo na mysl, že je morálka toho muže nízká a kluzká, při vší sebevědomé vychytralosti troubovská, protože sami nejsou o nic lepší? Protože by do čímkoli zapáchající vířivky také s radostí vlezli, kdyby se jim to zdálo být výhodné?

Ó Pane, vytrhni zemi českou z rukou všech Sekyrů, Téček a jiných postav nejnižší mravní úrovně, dřív než dokonají dílo zkázy! Nebo už ani nic nevytrhuj, protože dílo zkázy dokonáno jest. A jestli ještě není, cesta zpět k naplnění vyšších principů morálních už beztak zarostla a naděje nezbývá, leda by z Vltavy vystoupila vlna tsunami a spláchla všechna ta hnízda politické nízkosti, Strakovou akademií počínaje a Hradem pražským ... ne, ten nech stát, jen nájemníka vymeť, ó vlno, aby udělal místo někomu důstojnějšímu, jak se sluší na sídlo královské.

Jenže komu? Kým osadit hnízda nízkosti, i kdyby se takový zázrak udál, aby po malé chvíli zase nebylo všechno při starém, samý fígl a podraz, nestydatost, hroší kůže a podvodný kejkl? Je hořké to konstatovat, ale demokracie jako vládní systém se v zemích českých neosvědčila, amen. Bylo jí dáno dost času, dospěla však, kam dospěla, a nelze doufat, že by se obrátila v něco lepšího, spíš ještě sklouzne hloub do temnot rozkladu. Nepřišel čas to konečně uznat? Rozpustit vládu a obě parlamentní komory, nepořádat další k směšnosti upadlé volby, ale povolat nějakého odloženého orientálního prince, aby v téhle beznadějné zemi zřídil sultanát? Horší než ten rej chamtivců, pokrytců a primitivů nízkých morálních kvalit, jenž jí vládne nyní, by být nemohl.



Zpátky