Leden 2009

Globální krizi vyřeší perestrojka

Petra Procházková

Bývalý ruský oligarcha, majitel firmy Jukos a nyní vězeň Michail Chodorkovskij předpovídá nástup nové perestrojky na celém světě a přirovnává Baracka Obamu k Michailu Gorbačovovi. Učinil tak v textu, který publikoval ruský deník Vědomosti. I když je dnes vězeň Chodorkovskij bývalým ropným magnátem a kapitalistou v tom pravém slova smyslu, mohou jeho úvahy o současné ekonomické krizi a globálních změnách, které ve světě způsobí, potěšit hlavně levicově smýšlející politiky a občany nižších sociálních vrstev.

Podle Chodorkovského, který byl ještě před pár lety bezkonkurenčně nejbohatším Rusem na planetě, je prvním signálem nástupu levých sil vítězství Obamy v amerických prezidentských volbách: „To není jen další výměna stráží v jedné zemi, i když jde o supervelmoc. Stojíme na prahu změny paradigmatu světového rozvoje. Končí epocha, u jejíchž počátků stáli před třemi desítkami let Ronald Reagan a Margaret Thatcherová. Sám sebe pokládám bezvýhradně za osobu s liberálními názory, přesto vidím před sebou obrat doleva.“

Šest příčin katastrofy

Až pedantským stylem vězeň Chodorkovskij vypisuje šest příčin hrozící ekonomické katastrofy. Jsou jimi 1. neefektivnost systému státní regulace a absence globálních regulačních mechanismů; 2. kriticky nízká úroveň odpovědnosti těch, kteří přijímají rozhodnutí – často přijímají zásadní rozhodnutí nadnárodní struktury, jako například Mezinárodní měnový fond či Světová banka, ale důsledky nesou pouze národní vlády států; 3. diktát portfoliových investorů; 4. „morální eroze lidí, kteří přijímají klíčová rozhodnutí“, manageři se stali kastou; 5. liberalismus přežil sám sebe a ustupuje z cesty své předchůdkyni, nad níž včera zvítězil. Jen ta předchůdkyně nabývá nové historické úrovně; 6. spoléhání se na přírodní zdroje vedlo k přelití kapitálu směrem k zemím – vývozcům ropy a plynu a k neproporcionálnímu růstu významu čistě surovinových, jinak systémově slabých ekonomik, kriticky závislých na vnějších faktorech.

Chodorkovskij neviní USA z neschopnosti, či dokonce úmyslného šíření vlastních ekonomických problémů do zbytku světa, jak to naznačují ruští vůdci Medveděv a Putin. Přesto ale konstatuje: „Současný svět je globální. A proto se stal rukojmím problémů Wall Street. Libovolné sebemenší pohyby, či dokonce pouze úmysly americké moci vzbuzují obrovskou vlnu důsledků prakticky všude, kromě možná zcela izolovaných zemí typu Severní Koreje. To potvrzuje tezi, že svět se nestal mnohopolárním a už vůbec ne bezpolárním. Je doposud jednopolární a amerikocentristický.“

Chodorkovskij vystupuje s odvážnou tezí; podle něj bude odpovědí na globální krizi stará dobrá sovětská „perestrojka“. Obamu dokonce přirovnává k sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Tak jako se Gorbačov stal symbolem zániku komunismu v SSSR, stane se prý Obama symbolem „konce třicetileté éry, během které dominovaly liberální ideje“.

Novodobou „perestrojku“ shrnuje Chodorkovskij do řady tezí. Za hlavní je možné pokládat „posílení role státu“. Kromě toho prý začne vznikat něco jako „světová ekonomická nadvláda“. Nepřehlédnutelná je u Chodorkovského snaha po obnově mravních zásad v podnikání i řízení států. Vyzývá k návratu k „hodnotám solidarity jako alternativy k ekonomickému egoismu a neřízené konkurenci. Bude se to týkat nejen tržních subjektů, ale i celých států a území. Nová úroveň spolupráce Evropy a Číny ve snaze překonat krizi je toho prvním příkladem“.

Podobně Chodorkovskij volá po „návratu starých tradic do managementu, takových, které nazýváme ,nepatriarchálními‘, jako je morálka, osobní zodpovědnost za výsledky činnosti korporace před státem a společností, rodinné následnictví, dlouhodobé plánování, tvrdá kritéria hodnocení efektivity korporativního řízení.“

Nejprve doleva a pak doprava

Jako bývalý ropný magnát se Chodorkovskij rozhodně netváří. Jeho slova by slušela spíše ekologickému aktivistovi, ministrovi pro alternativní zdroje nebo i prezidentskému kandidátovi za sociální demokracii. Tvrdí, že omezení spotřeby neobnovitelných přírodních zdrojů je nezbytné ihned. Máme podle něj šetřit, a to penězi i energií.

Budeme se, jak tvrdí, i méně přemísťovat a mnohé státy čeká nejspíš i přijetí drastických kroků proti migrantům z třetího světa. Nebudeme je již potřebovat, neboť sami, zbaveni kvalifikované práce, vezmeme zavděk i vyvážením popelnic. „Předpokládám, že boj s nelegálním přistěhovalectvím, který se z neznámých důvodů v Rusku stal synonymem radikálního nacionalismu, bude v příštích letech posílen v různých částech světa.“

Za nejdůležitější ale bývalý ropný magnát pokládá „opuštění praxe, ve které je prioritou zisk, slovutný ekonomický egoismus. Přechod států (v menší míře) a velkých korporací k rozpracování a financování strategických projektů, které mohou být neziskové z finančního hlediska, a to i ve střednědobé perspektivě. Zato mohou být výhodné z hlediska sociálního, a tedy mohou být v dlouhodobé perspektivě smysluplné. Jaké bude místo Ruska v podmínkách nové perestrojky? Na to musí odpovědět vládnoucí elita. Pokud potvrdí svou připravenost nést odpovědnost za nutné a nevyhnutelné reformování země.“

Liberální ideje ale nejsou podle Chodorkovského zcela ztraceny. Nebudou kvůli krizi zapomenuty zcela, ale jen na čas opuštěny. „Vítězství liberalismu s sebou přineslo tektonické geopolitické a geoekonomické změny, což například dovolilo Francisi Fukujamovi zformulovat jeho slavné proroctví o liberálním konci historie a ,posledním globálním člověku‘. A nyní se vítězem končícího prvního desetiletí 21. století stává neosocialismus.“

Ale nebude to už totalitní socialismus jaltského světa, který za mnohé vděčil právě neoliberalismu Reagana a Thatcherové. Globalizace bude poněkud zpomalena, ale nezastaví se. „Zlatá miliarda“ se bude muset zříci dalšího a dalšího vylepšování svého spotřebitelského statutu, ale vysoké standardy spotřeby, které se vytvořily koncem minulého století, zůstanou ve svém celku normou.

Touha po politické svobodě a otevřené konkurenci osobností a idejí nezmizí. Prognóza Fukujamy se formálně nepotvrdila, ale její hodnocení byla v mnohém správná, a to nelze nepřiznat, když vstupujeme do éry celosvětového obratu doleva.

V následujícím obratu historie – zřejmě za dvanáct až patnáct let – poté, až neosocialismus vyčistí závaly globální krize a harmonizuje světovou ekonomiku, začne nová etapa nástupu liberalismu. „Za obratem doleva bude následovat obrat doprava. Ale to je už na programu zítřejšího dne.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)