Březen 2009

Kam s jehňátky z Guantánama

Luděk Frýbort

Je asi ještě příliš brzy vytvářet obšírné analýzy vládnutí nového amerického prezidenta nebo v tom smyslu vydávat prognózy. Leda že vzbudil v celém světě naději jako snad nikdo od časů Ježíše Krista a není dobře možné, aby ji v plném rozsahu naplnil; i očekával bych během let větší či menší rozčarování. Ve všem ostatním bych si uložil zdrženlivost, až jak si bude B. H. Obama počínat v potížích tohoto času, jichž věru není málo.

Jisté znamení by tu ale bylo: jedním z prvních aktů čerstvého vládce Bílého domu má být rozpuštění tábora pro zajaté teroristy v Guantánamu. Po veškerém povrchu zemském zabouřil souhlas a zadostiučinění, ale abych tak pravdu děl, nevím, mám-li důvod je sdílet. Je Obamův čin domyšlený? Jde o skutek státnický, nebo o gesto zaměřené k udržení popularity? Ještě se ukáže. Nelze totiž popřít, že se v něm skrývá řada potíží, jejichž řešení - natož pak vyřešení - nebude snadné. Byl vzbuzen dojem, že Guantánamo je hanbou západního světa, symbolem křivdy a pošlapání lidských práv; že v něm jsou bez velkého výběru vězněni nevinní lidé, jimž je odpírán řádný soud a měli by být co nejrychleji propuštěni. Trochu unáhlený dojem, řekl bych. Selekce zajatců probíhá v Guantánamu už řadu let; dobré tři čtvrtiny jich vyšetřující orgány uznaly nikoli za nevinné, jen za málo nebezpečné, a propustily je. Kolik z nich se vrátilo k občanskému životu a kolik prvním spojem do výcvikových táborů Al Kajdy, o tom není přesných zpráv. Co v Guantánamu zůstalo, toho je dobrý důvod se bát. Jak se dozvídáme, má být zbytek vězňů rozvezen do různých žalářů na půdě Spojených států a tam postaven před soudnou stolici. Abych se přiznal, moc mě to neutěšuje, leda tím, že nežiji v USA. Soudná stolice bude shledávat důkazy o vině obžalovaných, neboť kde není důkazu, není ani viny. A nikoho nelze odsoudit jen na základě toho, že si kdovíco vražedného myslel, dávno minuly doby, kdy rychtář řekl - tohohle všiváka radši oběsíme předem, protože kdoví, co zlého by mohl vyvést. Dohledat se důkazů však bude extrémně obtížné, málo je asi v Guantánamu takových, kteří byli polapeni za rukáv, zrovna když páchali teroristický čin. A jestli i polapeni byli, soud se bezpochyby stane dobrou příležitostí pro ctižádostivé advokáty, ochotné vysekat kohokoliv z čehokoli, hlavně když proniknou mezi elitu pobírající pohádkové honoráře. Není se, tuším, nač těšit.

Je výrazem pokrytectví této doby, že západním politikům je tato okolnost dobře známa, jen neshledávají vhodným se k ní hlásit. Kárat Bushovu administrativu a žádat zrušení Guantánama, to jim jde od papuly dosti dobře; když však jde o to, kdo tedy přijme propuštěné vězně, tu se vzepřou jako před mámením pekelným. My ne, zaujala odmítavý postoj australská, byť levicová vláda. My ne, zní sborem ze švýcarských kantonů, jakkoliv spolková vláda v Bernu projevila ochotu. Bodejť, peklovat se s islamisty nebude Bern, ale kantonální úřady, že. Tůhle! Stejný odpor klade vláda německé země Dolní Sasko, jejímž mám tu čest být občanem, totéž tůhle zaznívá ze všech stran, má-li být šlechetný úmysl naplněn skutkem. Běda, nikdo není zvědav na jehňátka z Guantánama! A tak si počkejme, co z celé té mely bude.

Snad bychom, když už je tolik výtek na adresu G. W. Bushe, neměli opakovat jeho chyby. Neměli bychom celý svět měřit latí našeho pojetí spravedlnosti, neměli bychom je vnucovat těm, kteří vyznávají zcela jiné hodnoty. Propuštěná jehňátka by bylo nejjednodušší a nejrozumnější odsunout do zemí, z nichž přišla, ať se tam s nimi vzteká jejich vlastní spravedlnost; ale to, prosím, nelze. Taková spravedlnost někde v Egyptě by třeba s jehňátky zacházela o něco hruběji, než bylo zvykem v Guantánamu, což by bylo možno kvalifikovat jako mučení, fuj fuj. Ptám se, jestli nejsme tak trochu blázni. Nemáme-li zbytečné ohledy nejen k těm, kdož ponecháni sami sobě vesele hrdla podřezávají, kamenují a ruce utínají, ale k celému civilizačnímu systému, jenž takové metody vytvořil a stanovil zákonem. Zajatí bojovníci džihádu dělali, co bylo v jejich silách, aby nelidský zákon šaríje rozšířili na kraje, kde zatím neplatí. Schvalovali jej, mocí prosazovali, shledávali správným. Nemělo by jim být dovoleno, aby se z něj vyvlékli, když jde o jejich vlastní kůži. Humanita je krásná věc, ale je otázka, má-li být aplikována i na ty, kdož jí pohrdají.

No, uvidíme. Ukáže se, zda Obamův milosrdný skutek nepřinese víc problémů, než jich vyřeší. Antiteroristické zákony, jež mnohý pokládá za ohrožení svobody, dokázaly, že tragédie 11. září se v USA už neopakovala a v Evropě jen ve dvou izolovaných případech. Možná jsme neměli být tak úspěšní. Možná by to občas mělo někde řachnout, abychom se upamatovali, s kým si hrajeme, koho litujeme a na koho svou humanitou plýtváme.