Květen 2009

Neposlouchejte předpovědi

Jan Bureš

Finanční krize otřásla důvěrou v mnoho věcí - finanční systém, volnou ruku trhu a mimo jiné také v nás ekonomy. Do značné míry právem, protože jsme (včetně mě samotného) nebyli schopni předpovědět hloubku blížících se problémů. V horečné snaze najít a odsoudit viníky krize se ale zachází příliš daleko a ekonomická věda se odsuzuje jako taková.

Jedna věc se dnes zdá stále jasnější. Společenskovědním expertům, nejen ekonomům, se příliš nedaří předpovědi. Když se například profesor Philip Tetlock z Kalifornské univerzity v Berkeley zaměřil na prognózy ekonomických a politických expertů v posledních dvaceti letech, zjistil, že jejich úspěšnost byla menší než náhodný hod mincí. Podle akademika J. K. Galbraighta předpověděla současnou krizi z tisícovky profesionálních amerických ekonomů jen desítka.

Důvodů, které profesor Tetlock zmiňuje, je celá řada a platí vlastně pro všechny teoretiky společenských věd. Kromě přeceňování vlastní odbornosti a nezdravého důrazu na detaily je to také podezřívavost vůči revolučním názorům. Ty totiž často zpochybňují stávající teorie, na kterých celá společenská věda stojí. Aby hlavní proud přijal revoluční změny a přistoupil na nový kurz, je často zapotřebí narazit hlavou tvrdě do zdi.

To vše ale neznamená, že dnes neexistují experti, kteří na blížící se problémy světového hospodářství dostatečně nahlas a včas neupozorňovali. Nouriel Roubini z Newyorské univerzity již v roce 2005 varoval před zdrcujícím kolapsem amerického realitního trhu. Stejně tak bývalý obchodník Nasim Taleb dlouhodobě varoval před bezmeznou důvěrou v zastaralé oceňovací modely počítající s normálním rozdělením pravděpodobnosti. Jednoduše řečeno, byli tu ekonomové, kteří včas na přicházející problémy ukazovali prstem.

Co tedy ale s hlavním proudem makroekonomie a finanční ekonomie, který byl s většinou svých předpovědí vedle? Rozhodně ho nelze jednoduše odepsat. To, že analytici nedokázali varovat před blížící se katastrofou, ještě neznamená, že nedokážou dobře analyzovat konečné dopady krize a efektivnost navrhovaných vládních opatření. Myslet si, že najít cestu z krize dokáže jiná společenská věda než ekonomie, by bylo stejné jako svěřit po špatné zkušenosti s pokrývačem stavbu nové střechy veterináři. Jde jen o to vybrat si lepšího pokrývače, který ví, proč vám minule střecha spadla na hlavu.

(Respekt, www.respekt.cz)