Červen 2009

Sestry se chovají hůř než lékaři

Lenka Petrášková

Sestry se chovají k pacientům hůř než lékaři. A to zvláště v situaci, kdy jsou s pacientem samy. Jakmile se v ordinaci objeví lékař, řada sestřiček se rázem stává přívětivější. Zjistili to medici, kteří spolu s MF DNES prověřovali, jestli se zdravotnický personál ve čtyřech náhodně vybraných nemocnicích chová podle pravidel, která se na medicíně učí.

„Co potřebujete? Už jste u nás někdy byl? A proč jdete k nám a ne jinam v Praze?“ vybafla místo pozdravu sestra v pražské Fakultní Thomayerově nemocnici na medika, budoucího lékaře Lukáše Hrzána, který přišel coby „pacient“ na pohotovost. „V Thomayerově nemocnici jsem měl pocit, jako by tam řada zaměstnanců v sobotu večer ani nechtěla být, protože je pacienti obtěžují,“ popisuje to medik. „O půl desáté jde na převazy? To se snad zbláznila,“ řekla v jeho přítomnosti sestra pacientce.

A scéna odjinud: nemocnice v Mělníku. „To máte od středy a jdete až teď?! No tak si nejdřív běžte zaplatit poplatek,“ sjela sestra pacienta na uvítanou. Jakmile přišel lékař, vše se změnilo. Tón hlasu i jednání.

„To je lidské, každý se před svým v podstatě nadřízeným chová jinak. Stačí, když přijde kolegyně, a už se sestra víc kontroluje,“ říká prezidentka asociace sester Dana Jurásková. Čím to, že se mnohé chovají nepříjemně? Jurásková vysvětluje, že sester je málo a jsou přetížené. Dodává však: „Samozřejmě to není omluva.“ „Škoda, že je to právě sestra, kdo je ten první kontakt pro pacienta v nemocnici,“ uvádí další z mediků, kteří testovali nemocnice, Martin Privoznik. Vypráví, jak zrovna viděl starého pána, který se ptal sestry, kam má jít - a dostal automaticky podrážděnou odpověď. „Cítím to všude v českém zdravotnictví - zvláštní nabručenou náladu na pacienty,“ říká.

Neznamená to ale, že je všechno špatně. Naopak: nemocnice se snaží s problémem bojovat, test chování zdravotníků dopadl celkově mnohem lépe než před dvěma lety.

Jak se chovají lékaři

Přijít v sobotu v osm večer na pohotovost Vojenské nemocnice v Olomouci může znamenat, že si vás lékař nejdřív trochu vychutná. „Kdy se vám to stalo? Ve čtvrtek?! A dneska je co? Sobota. A kolik je? Osm. Hmmm... Dopoledne jste čas neměl? Hmmm... To jste si tedy nevybral zrovna nejvhodnější čas,“ zpucoval lékař Zbyněk Novák příchozího pacienta. Ošetřil jej teprve po rázném doporučení, že když si příště vymkne kotník ve čtvrtek, má do nemocnice dorazit v pátek ráno.

„Pacientem“ byl budoucí lékař Ondřej Bergmann, jeden ze čtyř mediků, kteří se kromě toho, jak léčit lidi, učí i to, jak správně komunikovat s pacienty. Tentokrát si v rámci testu MF DNES vyzkoušeli roli opačnou. Zjišťovali, jak se k nim lékaři a sestry budou chovat večer na pohotovostech, když tam dorazí s předstíranou bolestí ve vymknutém kotníku.

Až na nepříjemnost v Olomouci a nevrlou poznámku zdravotníka na rentgenu v nemocnici v Mělníku - utrousil směrem ke kolegyni, že je to v Česku národní sport chodit s banalitami v sobotu večer na pohotovost - není výsledek špatný. Tedy alespoň co se týče chování lékařů. Rozhodně se v nemocnicích dva roky poté, co MF DNES test podnikla poprvé a mnozí zdravotníci byli arogantní a neurvalí, chování k pacientům zlepšilo.

Některé problémy však přetrvávají. Zdravotníci si neváží soukromí pacientů a řeší s nimi intimní problémy před zraky a ušima cizích lidí. „Nejenže přede mnou řešili diagnózu pacientky, která byla v ordinaci předtím, ale stačilo se zeptat, jak se jmenuje, a bez problémů mi řekli její jméno, takže jsem k diagnóze přiřadil i člověka,“ popisuje zkušenost z mělnické nemocnice další medik, Martin Privoznik. I on musel na chodbě před ostatními lidmi říkat, co mu je. „Je to univerzální problém českého zdravotnictví,“ komentoval to ředitel nemocnice Tomáš Jedlička. „Pracujeme na stavebních úpravách, aby pacienti měli soukromí při příjmu, ale než přinesou ovoce, tak to ještě potrvá. Teď můžu udělat jediné: všem připomenout, že pacient má právo na soukromí,“ dodává.

A další věc: lékaři už sice nosí jmenovky, takže pacient ví, kdo jej ošetřuje, ale představit se nebo jen pozdravit je pro mnohé stále ještě problém. „Všiml jsem si i jiné věci - že je personál víc nepříjemný ve starých budovách. Tam, kde jsme nemocnici zrekonstruovali, kde je všechno veselé a barevné, se lidé chovají jinak,“ říká náměstek ředitele Thomayerovy nemocnice Tom Philipp.

„Je přece důležité, že jsme jej správně ošetřili,“ zlobil se ředitel Vojenské nemocnice v Olomouci Lubomír Dobeš. A medikovi-pacientovi vyčinil, že by měl ctít etiku a kolegialitu povolání a nepodnikat podobný test. Medici však nesouhlasí. „Já bych si tu ironii lékaře odpustil“ říká Ondřej Bergmann, který olomouckou nemocnici testoval. Jeho kolega, který se v rámci testu vydal do Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, jej doplňuje: „V univerzitní nemocnici v rakouském Grazu, kde pracuji, je přístup k pacientům jiný. Nikdo nešetří úsměvy. Pacient se cítí jako klient. A já se jim rád představím a podám jim ruku,“ říká medik Lukáš Hrzán. „Podívejte se na platy v Rakousku. A taky je tam lékařů na pacienty třikrát až čtyřikrát víc,“ namítá olomoucký ředitel Dobeš.

Jenže ono to jde i bez vysokých platů. Slušné chování nic nestojí a pacient se cítí jinak v rukou ironického lékaře a jinak, když se s ním doktor rozloučí přívětivě, jako to udělal lékař Martin Smetana z Krajské nemocnice v Liberci. Byť byla pozdní noc. „Na tom kotníku nic není, ale velkou turistiku bych raději nedělal. Mějte se hezky a na shledanou.“

(MFDNES)