Duben 2010

Zločin v talárech

Janek Kroupa

Řada mafiánských organizací by v Česku nemohla existovat, kdyby se v Plzni nepodvádělo.

Vysokoškolské tituly jsou krásná věc. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Láska Čechů ke zkratkám před jménem naplno vyvřela v příběhu kolem Západočeské univerzity v Plzni. Na první pohled by se mohlo zdát, že ve skutečnosti jde o jakési akademické selhání několika dobrotivých profesorů, kteří se jen snažili pomáhat méně nadaným studentům. Omyl! Ve skutečnosti jde o jeden z největších podvodů v zemi. Západočeská univerzita se totiž stala manželskou postelí, na které spolu obcovalo několik velmi nebezpečných zločineckých syndikátů. Organizovaný zločin ke svému životu nutně potřebuje napojení na stát. Policii, státní zastupitelství a soudy. Přesně to západočeská právnická fakulta umožnila několika zločineckým skupinám. Blíže se pojďme podívat na dvě z nich.

Plzeňský Mrázek

Byl 25. leden 2006, nájemný vrah zastřelil podnikatele Františka Mrázka. Jeho smrt otřásla celým českým podsvětím a značně také zkomplikovala život jednomu policistovi. Jmenuje se Aleš Jedlička, v té době pracoval na odboru boje s organizovaným zločinem. Jedlička se s Mrázkem vídal docela často, jeho nadřízení si mysleli, že se pokouší z Mrázka získávat informace. Při poslední návštěvě však Jedlička u Mrázka něco nechal. Druhý den se v kanceláři zavražděného bosse našel i jeden studijní index ze Západočeské univerzity. Student-detektiv Aleš Jedlička se později hájil tím, že u Mrázka index zapomněl. Pak prohlásil, že se ke svému indexu nebude vyjadřovat kvůli embargu, které je na celý případ uvaleno. Na otázky, proč Mrázkovi ukazoval index či zda byl mafiánský boss jeho kmotrem, odpovědět nechtěl. Jedličkův případ pak prověřovala Inspekce ministra vnitra, která nezjistila nic.

Pozoruhodná na celém případu byla jedna maličkost: u policie má téměř každý policista svého „parťáka“, se kterým je v podstatě pořád a s nímž řeší své případy. I Jedlička měl parťáka. Byl jím jistý Petr Koňařík. Koňařík je dnes ve vězení. Spolu s dalším Jedličkovým kolegou je odsouzen za to, že vedli takzvaný Berdychův gang. Zaměřovali se na únosy bohatých podnikatelů. V celém gangu bylo ve skutečnosti kolem dvou stovek zločinců. Hlavami gangu byli ve skutečnosti policisté. V procesu, který policisty poslal na deset, respektive čtrnáct let do vězení, se ukázalo, že spolupracovali i s Františkem Mrázkem.

Velká část Mrázkova vlivu se vůbec odvíjela od kontaktů na policii. Server Aktuálně upozornil na úzké vazby s tehdejší vyšetřovatelkou protikorupční jednotky Monikou Kocourkovou. Shodou okolností i ona patří mezi plzeňské rychlostudenty. V historii školy je Kocourková dokonce na krásném osmém místě. Pětiletou právnickou univerzitu totiž zvládla za tři a půl měsíce. Sama přitom měla vyšetřovat korupci. Kozel (koza) zahradníkem - chtělo by se říci. Mimochodem vyšetřovala i některé z kauz Radovana Krejčíře, který byl Mrázkovým úhlavním nepřítelem. Kocourková studovala, čistě náhodou, ve stejné době jako obě Mrázkovy děti Monika a Michal. Těm pětiletá škola trvala rok a půl.

Michal Mrázek už dříve řekl MFDNES: „Nejsem žádný rychlostudent. Ale jelikož titul používám jen na vizitkách, neživím se tím, tak mi je vlastně k ničemu. Myslím, že jsem z těch, kteří byli označeni za rychlostudenty, jediný, který se tím neživí.“ Mrázek, který podniká zejména s realitami, však trvá na tom, že vystudoval řádně. „Studoval jsem v cizině a pak jsem v Plzni dělal přijímačky s podklady, které jsem s sebou přinesl z jiné školy. Na základě tohoto jsem byl přijat. A za rok a půl jsem pak školu dostudoval. Není na tom nic divného. Školu jsem studoval dálkově a chodil jsem tam,“ uvedl. Kde původně studoval, než přešel do Plzně, nechce říci. „Nechci to konkretizovat. Řeknu to až u výslechu, pokud si mě pozvou,“ sdělil.

Vedle skupiny „studentů“ kolem zavražděného bosse se plzeňská práva stala zázemím pro výrazně sofistikovanější gangstery.

Bratrstvo plzeňské pracky

V Táboře běží soudní proces, který s Františkem Mrázkem ani Západočeskou univerzitou na první pohled nesouvisí. Obžalovaný je Jiří Berka, dříve soudce v Ústí nad Labem, Vladislav Větrovec, bývalý prorektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně, a další. Měli ukrást několik velkých společností, mezi jinými třeba Krušnohorské strojírny či Union Banku. Jako prostředek používali konkurz - právě kvůli tomu je před soudem i soudce Berka. Na zakázku měl jmenovat předem domluveného konkurzního správce, který později firmu rozprodal podle domluveného scénáře. Pro náš příběh je však klíčovou postavou Větrovec, považovaný za jednoho z organizátorů. Se spoluobviněnými se oslovovali „bráško“.

Větrovec byl velmi schopný manažer, měl ale jednu chybu, pro člověka za hranou zákona poměrně zásadní. Byl neskutečně upovídaný. Vše řešil po telefonu, na kterém každý den vydržel i řadu hodin. Poté, co jej policie začala odposlouchávat, zjistila, jak neskutečné kontakty Větrovec měl. Ještě překvapivější bylo, jak si lidi zavazoval. Velmi přesně to popsala státní zástupkyně Daniela Smetanová ve své závěrečné řeči pronesené v táborském procesu v únoru minulého roku. Státní zástupkyně před soudem prohlásila: „Pro činnost zločinného spolčení byla typická snaha nakontaktovat se na osoby ze široké podnikatelské sféry a zejména ze státní správy za účelem získávání informací a později i za účelem možnosti ovlivnit již probíhající trestní řízení.“ To měl na starosti právě Větrovec. Zástupkyně upřesňuje: „Jednalo se o získání vlastnictví Vysoké školy Karla Engliše v Brně a kontakty na vedení plzeňské právnické fakulty i jiných škol, které zejména obviněný Větrovec využíval k nabídce a zajišťování poskytování služeb spočívajících v přijetí ke studiu či skládání zkoušek za úplatu, aby si tím jemu potřebné osoby zavázal... Od zavázaných příslušníků Policie ČR obžalovaný Větrovec zjišťoval a ověřoval průběh trestního řízení, zejména v pozdější době s cílem zjistit informace, jakým způsobem je či bude postupováno proti jeho vlastní osobě a jaké další úkony trestního řízení jsou plánovány.“ Mimochodem po závěrečných slovech všech zúčastněných soud řízení přerušil a přerušené je dodnes.

Všichni prezidentovi poradci

Jedním z nejbližších spolupracovníků a dokonce spoluobviněným Vladislava Větrovce je Jan Harangozzo. Do tohoto roku byl majitelem Vysoké školy Karla Engliše v Brně, kde dělal Větrovec prorektora. Harangozzo také patří k plzeňským rychlostudentům. Vysoká škola v Brně totiž neměla akreditaci na magisterské studium práv a Harangozzo toužil být právníkem. V Plzni vystudoval pětiletý obor za dva prázdninové měsíce. Nastoupil 27. 6. 2005 a s titulem odešel 23. 8. 2005. Vztah s Větrovcem dokládá následující hovor, který policie zaznamenala v roce 2004. Odposlech už dříve zveřejnila TV NOVA. Harangozzo se chystá na jednání a potřebuje dobře zapůsobit. Větrovec totiž spolupracuje s právníky a soudci z okolí prezidenta Klause. Harangozzovi by tak mohl pomoci.

Harangozzo: „Zítra v jedenáct přesně, schůzka je s velvyslancem. Jenom jsem chtěl říct, já se tam budu prezentovat samozřejmě ne jako byznysmen, ale...“ Větrovec: „Jasně, ale můžeš jako trošku byznysmen.“ Harangozzo: „Já jsem se chtěl zeptat, jestli tam můžu nadhodit třeba jako asistent poradce, druhý asistent.“ Větrovec: „Tak to je snad jasný, ne?“ Harangozzo: „Jo? To jsem se chtěl zeptat jenom.“ Větrovec: „Normálně poradce, to tam sekni... Udělej to jinak. Sbor poradců prezidenta, že jsi členem sboru poradců prezidenta.“ Harangozzo: „Asistent, ne?“ Větrovec: „Vždyť si to vem, tak vždyť dělám jak se Zdeňkem Sovákem, tak s Milanem Kindlem, se všema.“ Harangozzo: „Takže já řeknu, že jsem asistent sboru.“ Větrovec: „Ty jsi normálně asistent poradce prezidenta. A pozor, ještě jedno překvapení, to tam můžeš taky prezentovat. Od 1. prosince asistent, asistent ředitele Národního bezpečnostního úřadu.“ Harangozzo: „Fakt, jo? No, tak to čumím.“ Větrovec: „Na to nečum, to nech na nás.“ Pro přesnost. Zdeněk Sovák je dodnes vlivný soudce, Milan Kindl, bývalý šéf Západočeské univerzity. Sovák sice připouští, že se snažil využívat kontaktů, ale ne proto, aby s jejich pomocí byla kryta nějaká nekalá činnost.

„Existovaly kontakty, které jsem považoval za přátelské, prospěšné. Byly to kontakty směrem k vysoké škole Karla Engliše,“ tvrdí Sovák. Všichni skutečně byli v týmu poradců prezidenta republiky Václava Klause. Větrovec si mistrně dokázal vytvářet kontakty. Tituly na vysokých školách byly jednodušší a levnější způsob korupce. Zejména pro policisty bylo vzdělání životně důležité. Ve vyšších funkcích je totiž podmínkou. Větrovec jim tak místo peněz mohl nabídnout kariéru.

Společný zločin

Skupiny kolem Františka Mrázka a „brášky“ Větrovce spojuje s lidmi kolem Západočeské univerzity ještě jeden zločin. V dubnu roku 2003 byl vyhlášen konkurz na jednu z největších českých bank - na Union Banku. Od počátku bylo jasné, že v pozadí stojí skupina kolem Františka Mrázka a Tomáše Pitra. Pitr se dokonce veřejně přiznal ke své snaze banku ovládnout. V noci ze 14. na 15. dubna 2003 policie zatkla soudce Jiřího Berku a takzvaná Berkova konkurzní mafie byla na světě. V průběhu let se ukázalo, že lidé kolem Větrovce s mrázkovci spolupracovali i na jiných kauzách. Pitrovi s Mrázkem dokonce nabízeli, že by pro ně mohli přes konkurzy ukrást i další firmy, třeba Setuzu, o kterou Pitr s Mrázkem bojovali se státem. Bez Západočeské univerzity a jejího vedení by žádná z obou mafiánských skupin nemohla existovat, přes Západočeskou univerzitu se jim podařilo získat vliv a kontakty na soudce, státní zástupce. Ač to může znít paradoxně, univerzita se stala jedním z podstatných článků organizovaného zločinu v Česku.

(MFDNES)