Květen 2010

Během mobilizace zemřelo o stovky vojáků více, než se vědělo

Jiří Šťastný

(Článek zařazujeme navzdory chybám na ukázku, jak se dodnes manipuluje v Česku s fakty. Již v titulku je chyba, mobilizace byly dvě. Pozn. red. CS-magazínu.)

Během mobilizace v letech 1938 a 1939 (v roce 1939 mobilizace nebyla, v roce 1938 dvě - pozn. red. CS-magazínu) zemřelo o stovky československých vojáků více, než se dosud myslelo. Přelomovou informaci přináší ve své knize historik Jiří Plachý. Nespokojil se s údajem o počtu zemřelých, který se uváděl od roku 1939, a znovu prošel dochované historické dokumenty.

Zatímco součet zveřejněný v roce 1939 obsahuje 262 jmen, Plachý došel k číslu 562. Na rozdíl od starých hlášení totiž objevil prameny a zprávy, které tehdy vojáci vynechali. Kniha tak obsahuje nejen jména vojáků zastřelených na hranicích, ale i oběti nehod, nebo další mrtvé letce. "Cílem bylo vytvořit seznam všech lidí, kteří zemřeli takříkajíc v uniformě. Při jakékoli selekci by totiž mohlo dojít k chybám," vysvětluje Plachý.

Plachého statistika zahrnuje období od 21. května 1938, kdy vláda vyhlásila částečnou mobilizaci na ochranu hranic, do 31. března 1939, kdy byl zastřelen poslední voják nosící uniformu meziválečné československé armády příslušníkem německé branné moci.

Sečíst ztráty z období mobilizace nařídilo ministerstvo obrany už v roce 1939. "Aby oběti všech příslušníků branné moci, kteří v době branné pohotovosti státu položili své životy za vlast při výkonu své vojenské služby, mohly býti veřejně uznány a aby jména všech těchto hrdinných obránců republiky byla trvale a důstojně uctěna," uváděl tehdejší rozkaz.

Tento seznam ale obsahoval řadu chyb. "Od 21. května do konce roku 1938 například zemřelo nejméně 40 československých letců. Stará hlášení ale uváděla jen 14," upozorňuje na největší problémy Plachý. (Proč zrovna letců, proboha? Když nespáchali sebevraždu, jak vyplývá z dalšího textu, tak s nimi zřejmě letadla padala. Ale to určitě dělala i v době míru. Pozn. red. CS-magazínu.)

Podobné rozdíly našel historik i v případě sebevražd. Oficiální evidence uvádí 20 vojáků, kteří přímo v dopise na rozloučenou napsali, že se zabili kvůli mnichovské kapitulaci. Život si ale tehdy vzalo mnohem více vojáků. Řada z nich nevydržela enormní vypětí spojené se situací v armádě. Další se zabili ze strachu před přísnými kázeňskými tresty. (To museli být tedy mizerně vycvičeni a vůbec to muselo v čs. armádě vypadat. Pozn. red. CS-magazínu.)

Překvapivé podle historika je, že řada jmen chyběla i v dobových matrikách. "Vidím to jako selhání administrativy v době rychlého politického vývoje. Řada vojáků byla například převelena k jednotkám Stráže obrany státu působícím přímo na hranicích. Doba byla hektická a některá hlášení neexistovala, nebo se prostě založila," vysvětluje Plachý. (Když neexistují zápisy v matrikách a nebyly vystaveny úmrtní listy, tak to nelze svádět na hektiku doby. Ani nedbalost úřadů a velitelů nepřipadá v úvahu. Pravděpodobně byly v tomto případě ony lidské ztráty vymyšleny. Pozn. red. CS-magazínu.)

O tom, že se během mobilizace odehrávala v armádě opravdová lidská dramata, svědčí i dva případy obsažené v knize. 15 září 1938 se v obci Gossengrün v tehdejším okrese Falknov nad Ohří (dnešní Krajková na Sokolovsku) odehrála tragedie, při které zemřelo šest lidí. Voják německé národnosti Franz Ludwig tu zastřelil pět československých vojáků. Podle hlášení tichý, pomalejší, ale chápavý voják po zabití svých kamarádů obrátil zbraň proti sobě.

Další zajímavou postavou byl Alois Wünsch, voják německé národnosti, který působil u vojenského velitelství v Brně. Přestože byl původem Němec, měl plnou důvěru svých nadřízených, dotáhl to až na podplukovníka a měl také přístup k nejtajnějším informacím. Wünsch byl ale od roku 1929 špionem maďarské zpravodajské služby, které informace předával. V září 1938 byl tento vysoký důstojník a otec sedmi dětí zatčen a popraven. (Podle data popravy musel být zatčen a také popraven československou vojenskou justicí. Pozn. red. CS-magazínu)

Mrtví vojáci

padlí - 47

zastřeleni z politických důvodů - 7

zastřeleni nešťastnou náhodou a zavražděni - 16

zastřeleni při neopatrné manipulaci se zbraní - 21

oběti manipulace s trhavinou - 5

zemřelí při dopravní nehodě - 71

zemřelí při leteckých nehodách - 42

oběti ostatních nehod a úrazů - 43

utonulí - 18

zemřelí na následky nemoci s přímou souvislostí se službou - 6

zemřelí na následky ostatních nemocí - 122

sebevraždy z důvodů mnichovské kapitulace 1939 - 22

sebevraždy jako důsledek vypětí ve službě - 15

sebevraždy z kázeňských a mimoslužebních důvodů - 66

z neznámých důvodů - 61

(Redakce CS-magazínu upozorňuje, že oficiální počet mrtvých podle MV ČSR od první mobilizace přes tzv. sudetoněmecké povstání a druhou mobilizaci do 31. 09. 1938 je 27, z toho 16 Čechů a 11 Němců bez rozlišení na vojáky, policisty, celníky, pohraničníky a civily. Na realizaci mnichovské smlouvy dohlížela mezinárodní komise složená z britských, francouzských a italských důstojníků. Podle zpráv komise došlo k méně než deseti incidentům. Jednalo se většinou o přestřelky před příchodem Wehrmachtu, tj. do 10. 10. 1938, jichž se zúčastnily jednotky SS, SFK a československá armáda, ve kterých byli i mrtví. V žádném případě nelze dojít k počtu 47 padlých uvedených výše v tabulce.)

(iDNES.cz)