Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2010


Odhození zátěže nemusí ODS stačit

Jan Urban

„Stát není kořist. A kdo to nepochopí, z mé vlády odejde.“ Něco tak kacířského od politika ODS ještě nikdy v minulosti nezaznělo. Natož na volebním kongresu a notabene, když je Petr Nečas podezírán i svými spolustraníky, že to myslí vážně. Dobrá, ODS se po dvaceti letech poněkud nepěkné puberty probudila. Úděs z utrpěné porážky ve volbách – a, především, strach ze ztráty dominantního postavení na české pravici - ji na tomto kongresu konečně a poprvé proměnily v normální politickou stranu. Stát i voliči na tom mohou jenom vydělat.

Bylo by ale předčasné míti tuto proměnu za definitivní. Bylo by nesmyslné domnívat se, že stará kmotrovská ODS se vzdá vlivu bez boje, naschválů a podrývání autority nového vedení. Ostudný úspěch vládnutí skrze nastrčené figurky ministryň úřednické vlády by proto měl sloužit jako odstrašující memento. Ale především jsou tu zcela otevřené střety, které bude Nečasovo vedení muset vybojovat okamžitě.

Každý další den, po který bude Pavel Bém a jeho „parta“ ovládat Prahu, bude novou ODS poškozovat v přípravě pro říjnové kolo voleb. Pražské voliče Bém, pronásledovaný strašákem protikorupční policií vyšetřované Opencard, už nikdy nedokáže pozvednout. A pokud ODS v říjnu ztratí Prahu, bude to pro nové Nečasovo vedení těžká a zraňující rána a ztráta legitimity. Nemůže si proto dovolit ponechat věci v rukou dnešního pražského vedení. Čím dříve by, například, dokázala odvolat Pavla Béma z funkce primátora či distancovat se otevřeně od starosty Prahy 5 Jančíka, tím větší šance si otevře. Bude mít dost odvahy a sil? Těžko dnes hádat.

Stará ODS ve volbách do velké míry ovládla poslanecký klub ODS ve Sněmovně. Zástupců „politiky kořisti“ je tam mnoho, vyvažovat jejich zájmy a udržet si jejich podporu bude velmi obtížné. Byli to přece i někteří poslanci ODS, kdo svrhli Topolánkovu vládu. Dokáže nové vedení ODS ovlivnit k obrazu svému sestavování kandidátek do podzimních voleb?

A pak je tu problém nejaktuálnější – sestavování vlády. Petr Nečas má nyní jedinečnou možnost projevit se jako politický stratég a odstranit z cesty snad nejvážnějšího protivníka svých protikorupčních úmyslů uvnitř ODS. Stačilo by, kdyby v rámci jednání o sestavení koaličního kabinetu vyměnil ministerstvo zdravotnictví za jiný zajímavý resort. Podivné privatizace, ještě podivnější léková politika, vyhazování samostatně myslících ředitelů a celková korupční pověst ministerstva zdravotnictví jsou neoddělitelně spojena se jmény Tomáše Julínka a Marka Šnajdra. Jejich konečný odchod do poslaneckého či senátorského ústraní a zamezení jejich vlivu na ministerstvo by znamenalo i konec vlivu staré středočeské lobby uvnitř ODS a Nečasovi uvolnilo ruce pro pokračování modernizace jeho strany. A platí stejná otázka. Bude mít dost odvahy a sil?

Revoluce uvnitř ODS by nikdy nepřišla, nebýt úspěchu nových politických stran a, především, porážky ODS v Praze z rukou TOP 09. Pokud překvapivé dospění ODS bude znamenat i projasnění, odideologizování a profesionalizaci diskuse na české pravici, bude to i jejich velká zásluha. Česká levice, zablokovaná nehybnými komunisty a bázlivým vedení ČSSD, které se neodvážilo zariskovat a vyměnit vedení strany stejným způsobem jako ODS, se pak může dostat do ještě větších těžkostí.

Po dvaceti letech prý stát už není kořist. Zní to skvěle, ale počkejme si na skutečné činy.

(Blog.aktualne.cz)



Zpátky