Zaří 2010

Někdo to rád zelené

Vera Greutink

Zpráva o vývoji ostře sledovaného experimentu s tolerováním prodeje měkkých drog. Když koncem osmdesátých let pojali dva mladíci v nizozemském městě Hengelo plán zřídit coffeeshop a na magistrátu zažádali o povolení a pronájem městských prostor, nevypadalo to, že je jim město nakloněno. Proto vzali osud do vlastních rukou a objekt obsadili. Během tří dnů je policie vystěhovala. Začali se tedy prezentovat jako sdružení pro stolní hry a klubu, který se nalézal přímo pod věží radnice, dali příznačné jméno Rokade – rošáda. Dnes nápis nade dveřmi otevřeně hlásá, že se jedná o coffeeshop, a ve městě jsou ještě dva další. Donedávna jich ovšem v Hengelo bylo pět. Vývoj situace v tomto osmdesátitisícovém městě odráží vývoj nizozemského přístupu k měkkým drogám: od tolerování nelegálního prodeje marihuany a hašiše po stanovení přesných pravidel a limitů pro prodej až k dnešní situaci, kdy se tolerance snižuje a počet coffeshopů klesá. Země, která Evropě přinesla zatím nejotevřenější přístup k měkkým drogám, se ocitá na křižovatce. Zatím ale není jasné, jakým směrem se bude nizozemská drogová politika ubírat po letošních červnových volbách.

Tady se může všechno

Jednou z příčin klesající tolerance bylo složení dosavadní vlády: největší stranou byli křesťanští demokraté (CDA) a v koalici byla vedle PvdA (Strana práce) zastoupena ještě Křesťanská unie. Několik měst v té době vydalo zákaz kouření marihuany na veřejnosti a v Amsterdamu byly instalovány zákazové značky s přeškrtnutým jointem.

„Lidé jako bývalý premiér Jan Peter Balkenende se považují za rytíře morálky, jejichž úkolem je chránit společnost před mravním úpadkem,“ říká Willem, jeden z majitelů Rokade. Na opačné straně stojí strana GroenLinks (Zelená levice), v jejímž programu stojí, že z „pěstování marihuany a coffeeshopů by se mělo stát normální podnikatelské odvětví, s povoleními a daněním cannabisu.“ To je ovšem malá strana, která ve volbách získala jen sedm procent hlasů. Nejúspěšnější byla pravicová VVD (Lidová strana pro svobodu a demokracii se ziskem 20 procent), která coffeeshopům nijak nakloněná není. K vytvoření vlády bude pravděpodobně třeba koalice minimálně čtyř stran a zatím není jasné, jaká bude její drogová politika. „Tady v Hengelo máme celkem štěstí: nejsilnější strana je tu teď mírně levicová Strana práce (PvdA). Naše kontakty s městem jsou velmi dobré,“ říká Willem.

V Nizozemsku dnes platí, že do roku 2011 musejí všechny obce ve vyhláškách stanovit minimální vzdálenost coffeeshopů od škol. Většina měst už to udělala, a coffeeshopy, které jsou příliš blízko, se musejí zavřít. Haag stanovil jako minimální vzdálenost 500 metrů, Rotterdam 200 metrů vzdušnou čarou a 250 metrů chůze, což povede pravděpodobně k uzavření 18 coffeeshopů.

Dalším důvodem klesající tolerance je drogový turismus. Coffeeshopy hojně využívají hlavně němečtí a francouzští turisté, kteří si myslí, že v Nizozemsku se může všechno, a chovají se jako utržení ze řetězu. Důležité je, že většina turistů zjevně netuší, že coffeeshopy jsou ve své podstatě nezákonné. Nizozemsko pro ně uplatňuje tzv. gedoogbeleid - politiku strpění, nebo také poetičtěji řečeno politiku přimhouřených očí. Zákon prodej veškerých drog zakazuje, ale ministerstvo pro coffeeshopy vydalo řadu podrobných instrukcí, díky nimž je úřady tolerují.

Coffeeshopy nesmějí užívat reklamu a prodávat tvrdé drogy, nesmějí prodávat mladistvým do 18 let a mají povoleno prodávat jen omezené množství konopí. V praxi to znamená maximálně pět gramů na osobu na den. Poněkud nejasný je požadavek, že coffeeshopy nesmějí způsobovat nepříjemnosti. Spadají sem potíže jako hluk, znečištování ulic nebo výtržnictví.

Coffeeshopy pravidla obvykle úzkostlivě respektují, neboť o podnik nechtějí přijít. V coffee-shopu Rokade je například vrátný, který kontroluje věk zákazníků. A pokud má personál podezření, že někdo nekupuje pro sebe, ale proto, aby marihuanu prodával dál nezletilým, sledují ho pomocí kamer před obchod. Když se podezření potvrdí, dostane se dotyčný na černou listinu a v coffeeshopu mu už víckrát nic neprodají. I když jsou coffeeshopy lukrativní (celkový obrat nizozemských coffeeshopů, kterých je asi 700, se odhaduje na dvě miliardy eur), nemají jejich majitelé rozhodně na růžích ustláno.

Na hraně

„Je to podnikání na tekutém písku,“ říká Willem. „Policie nás může v podstatě kdykoliv zavřít. Maximální povolená zásoba zboží je 500 gramů, to nám nestačí ani na jeden den. A ten, kdo zboží do coffeeshopu doručuje, se vlastně dopouští trestného činu. V létě se těžko shání dobré zboží, takže si musíme udělat dopředu zásoby,“ říká Willem. Takže každý coffeeshop má svůj sklad, ale snaží se ho co nejlépe utajit.

Odstrašující je pro celou branži příklad coffeeshopu Checkpoint ve městě Terneuzen. Největší shop v Evropě byl zřízen s přímou podporou města. Denně v něm nakupovalo tři tisíce zákazníků, a povolená zásoba 500 gramů by tudíž vystačila tak na půl hodiny. Policie proto musela vědět, že zásoby v podniku jsou mnohem větší. V roce 2007 provedla razii, našla pět kilogramů hašiše v coffeeshopu a dalších 96 kilogramů v domě majitele. Majitel byl obviněn z vedení kriminální organizace a v březnu tohoto roku odsouzen k 16 týdnům vězení. Případ znovu rozvířil debatu o dvojakosti nizozemského přístupu.

„Při nakupování zboží jsme jednou nohou v kriminálním podsvětí. Dřív jsme nakupovali jen od nezávislých drobných pěstitelů, ale protože po nich šla policie, hodně jich skončilo. Takže se tady teď pohybuje spousta kovbojů, kterým jde jen o zisk. Při pěstování se používají postřiky a do sušené marihuany se přidávají látky, které zvyšují její hmotnost až o 30 procent. Seriózní coffeeshopy si ale kvalitu hlídají a dlouhodobě spolupracují se spolehlivými pěstiteli. Naši nejlepší dodavatelé jsou často původně pěstitelé řezaných květin, kterým se pěstování kytek přestalo vyplácet. Ti rozumějí řemeslu a mají rostliny rádi,“ říká Willem, který patří ke staré gardě vzešlé z alternativních kruhů.

A kdo jsou dnes jeho zákazníci? „Od všeho trochu. O víkendu němečtí turisté. Také je dost lidí, kteří si v pátek přijdou koupit něco na víkend. Je tu malý bar pro ty, co chtějí posedět, ale alkohol prodávat nesmíme. Máme jen kafe a nealko. A také je skupina lidí, kteří cannabis užívají zdravotně, třeba pacienti s roztroušenou sklerózou nebo lidé s rakovinou proti nevolnosti spojené s chemoterapií. Když nám ukáží doporučení od lékaře, vystavíme jim poukázku a dostávají 15 procent slevu.“

Nová forma

Pokud se podíváme na statistiky, dá se potvrdit předpoklad, že nizozemská politika je úspěšnější než represivní přístup jiných zemí. Zpráva tzv. Van der Donkovy komise z roku 2009, kterou vláda pověřila zhodnocením situace, konstatuje, že počet uživatelů drog kromě extáze je v Nizozemsku nižší než průměr zemí Evropské unie. Platí to i pro snadno dostupnou marihuanu a hašiš. Také počet onemocnění a úmrtí v souvislosti s drogami je relativně nízký. Díky coffeeshopům se daří uživatele měkkých drog oddálit od mnohem nebezpečnějších drog tvrdých.

Bohužel se ale nepodařilo zamezit zapojení organizovaného zločinu do systému, protože vyhlášky upravují pouze prodej marihuany a hašiše, ale ne zásobování coffeeshopů a pěstování. Nástup velkých zločineckých organizací přinesl pěstování ve velkém jak pro domácí pololegální trh, tak pro trhy zahraniční. Odhaduje se, že až 80 procent marihuany pěstované v Nizozemsku se vyváží.

Komise v této situaci doporučila experimentovat s novými formami coffeeshopů, například ve formě uzavřených klubů, s omezeným počtem členů. To by mělo zabránit využívání coffeeshopů turisty, kteří jsou obvykle odpovědní za výtržnosti s coffeeshopy spojované.

Aby se vyřešil problém zásobování, navrhuje komise možnost, že by si každý klub konopí sám pěstoval – členové by na klub převedli své neoficiální právo pěstovat pět rostlin pro vlastní potřebu. „My bychom to určitě uvítali,“ reaguje Willem. „Naše zisky by se sice snížily, ale bylo by možné kontrolovat kvalitu zboží a vyloučit zapojení kriminálních živlů.“

Na další vývoj bude nutné chvíli čekat. Což platí i pro zbytek Evropy. Podle Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost se sídlem v Lisabonu došlo mezi evropskými státy v posledních letech k jistému názorovému sbližování, co se týče přístupu k drogám. Stále více zemí se v praxi v různé formě přiklání k nizozemskému přístupu. Další vývoj experimentu je tedy důležitý nejen pro samotné Nizozemce, ale i pro sousedy, pro něž země funguje jako zajímavá výzkumná laboratoř.

(Respekt, www.respekt.cz)