Duben 2011

Oznamte korupci a zažijete peklo

Antonín Viktora

Je od narození nevidomý. To mu však nebránilo, aby vystudoval práva a vypracoval se na vysoký post ve státní správě. Po sérii osobních a pracovních úspěchů však čekal loni na podzim na dvaatřicetiletého Ondřeje Závodského nečekaný obrat. Přišel o místo a čelil drsným výhrůžkám. „Obdržel jsem zcela jednoznačný vzkaz, že budou usmrceni členové mé rodiny,“ vzpomíná.

Co se stalo? Závodský se rozhodl postavit proti korupci a rozkrádání veřejných peněz ve státní organizaci Zařízení služeb ministerstva vnitra, kde pracoval jako šéf právního oddělení. Jeho příběh ukazuje, že lidé, kteří v Česku upozorní na korupční jednání, jsou žalostně málo chráněni. Závodskému v jeho těžké situaci nepomohla policie ani ministerstvo vnitra, které vede hlasitý kritik korupce Radek John. Ačkoli i jemu Závodský loni psal, ministr si na jeho případ nepamatuje. „Tohle byla historie. Tohle se určitě nemohlo stát za mne. To bylo za dob, kdy se tu kradlo,“ řekl včera John. Pro připomenutí, ZSMV je státní firmou, v níž nedávný audit odhalil řadu závažných pochybení při zadávání veřejných zakázek a v hospodaření. Na mnohé z nich jako první už před půl rokem poukázal právě Závodský. Například na to, že se zde zřejmě ve velkém rozkrádají náhradní díly na služební automobily.

Závodský na nejrůznější machinace vytrvale upozorňoval téměř celých pět let, kdy vedl právní oddělení. „Když jsem dostal do ruky nějakou nestandardní smlouvu, která se měla podepsat, napsal jsem své výtky jasně do takzvaného referátníku. Musím říci, že vedení ZSMV zpočátku mělo nějakou tendenci ty věci řešit,“ říká. Jenže na sklonku loňského léta přestaly tehdejšího šéfa ZSMV Milana Kocíka referátníky Závodského zajímat. Do právního oddělení chodily už uzavřené smlouvy o nevýhodných pronájmech. Ze státního tekly statisíce i miliony. Závodského se už nikdo radši na nic neptal. Loni v září pak Závodský informoval Kocíka o tom, že zařízení služeb nakupuje nesmyslně předražené náhradní díly pro automobily, a dodal mu i dokumenty o tom, že se nejspíš rozkrádají. Kocík to přešel bez povšimnutí a několik dní nato „přesadil“ Závodského z funkce šéfa právního oddělení do pozice řadového referenta. Závodského kolega, který bojoval na jeho straně, musel ve stejný den firmu zcela opustit. Oba společně se proto rozhodli, že vše oznámí výš - tedy vedení ministerstva vnitra. Žádali o schůzku ministra Radka Johna, psali jeho náměstkům. Trvalo to několik týdnů, pak se teprve podařilo předat na vnitro některé důkazy a dokumenty. Žádná odpověď však nepřišla. Bez valného úspěchu skončil i pokus oznámit vše policii. Vzhledem k tomu, že tehdejší manažeři ZSMV byli provázáni s policisty, kontaktoval Závodský přímo detektiva z jednoho z celostátních útvarů. Odpověděl mu, ať to nahlásí na nějaké služebně a nezdržuje.

Naštěstí důkazy, které se podařilo předat na vnitro, nespadly pod stůl. „S panem Závodským jsem se sice nesetkal, ale jeho podněty jsme se zabývali. To, co oznámil, významně přispělo k tomu, že jsme problémy na ZSMV začali řešit a poslali jsme tam audit,“ říká náměstek ministerstva vnitra Michael Moroz. Také kvůli těmto podnětům odvolal koncem října ministr John ředitele Kocíka. Vypadalo to, že se věci začínají obracet k lepšímu, nikoli však pro Závodského. Zakrátko přišla první vážná výhrůžka. „Jestli toho nenecháš, přijdeš o rodinu.“ Tímto vzkazem začaly Závodskému týdny života v permanentním strachu. Několikrát mu vyhrožovali napadením nebo přímo usmrcením jeho dvou dětí (jeden a tři roky), při zastrašování pachatelé neváhali zneužít jeho zdravotního postižení výroky typu „vzhledem k tvému handicapu to bude dost výchovné, vlastně výchovnější než u jiných“. „Oznámil jsem to na policii a požádal jsem ji o ochranu. Tu jsem však nedostal. V tu chvíli bylo jedinou prioritou zajistit bezpečí rodiny. S pomocí přátel se to podařilo, vznikly mi s tím ale značné finanční náklady,“ vypráví. Závodský sice zná lidi, od kterých výhrůžky přišly, vzhledem k tomu, že policie stále vyšetřuje, nechce být konkrétnější. „Důležitější jsou ti, kteří z mého zastrašení měli profitovat,“ vysvětluje to.

Shrňme si to: Ondřej Závodský se postavil korupci, přišel o místo, vyhrožovali mu zabitím rodiny a nevěděl, jestli někdo z odpovědných o jeho situaci vůbec ví. „Nejhorší na všem však byla bezperspektivnost. Viděl jsem, že vedení resortu sice reaguje, ale velmi pomalu a podivně,“ popisuje. V polovině ledna zveřejnil ministr John výsledky auditu na ZSMV. Kontrola dala Závodskému za pravdu. „Teď to řešíme s právníky. Už víme, že určitě podáme trestní oznámení. Nový ředitel také vyvodí personální odpovědnost,“ shrnul John. Závodského by mohl hřát pocit zadostiučinění, zvláště když mu minulý týden nový šéf ZSMV Tomáš Homola nabídl návrat do pozice vedoucího. „Je tu ale stále hodně věcí nedořešených. Lidé, které audit označil za odpovědné, tu zůstávají. Můj kolega, který na rozdíl od tehdejšího vedení neslyšel o pojmech jako morálka naposledy v občanské nauce, přišel o práci. Nejdůležitější však je nastavit takový systém, aby se něco podobného už neopakovalo,“ zdůrazňuje Závodský.

Lidem jako on se v USA říká whistlebloweři (ti, co pískají na píšťalku). V Česku se spíše dočkají označení „udavač“. Vláda chce vytvořit zákon, který je bude chránit před výpovědí i vyhrožováním. Bude to stačit?