Květen 2011

Útok na ČT začal u Adama

Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra

Koncem loňského září bylo chladno a generál Krejčík se těšil domů. Bezmyšlenkovitě odemkl dopisní schránku a vypadla na něj bílá obálka. Když ji otevřel, musel se posadit. Na nepodepsaném listě papíru našel sdělení, kdo vymyslel a zorganizoval operaci, která jej před časem donutila odejít z funkce šéfa vojenské tajné služby. Dopis nabízel i jednací číslo dokumentu, kterým „spiklenci“ prosadili jeho odchod ve vládě. Ten samý dokument teď v doprovodu ozbrojenců hledala v České televizi i Vojenská policie. Jde o klíčový papír. S jeho pomocí by možná šlo rozplést příběh zákulisních her v českých tajných službách, za nimiž zřejmě stojí souboj o moc nad miliardovými armádními zakázkami. Vpád samopalníků do budovy televize nadzvedl prach, kterým tu Krejčíkův případ léta zapadal. Dnes už mimo jiné víme, že ten zásadní dokument unikl k televizním reportérům z kabinetu někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové a šlo o výtisk, který převzal tehdejší šéf jejího kabinetu, současný náměstek ministra dopravy Radek Šmerda.

Miroslav Krejčík si anonym onoho loňského zářijového dne přečetl aspoň desetkrát. Potom si sedl k počítači a napsal dopis ministru obrany Alexandru Vondrovi a premiéru Petru Nečasovi. Požádal je v něm o zpřístupnění dokumentu skrytého pod jednacím číslem z anonymního vzkazu. Právě tady, v řádcích Krejčíkovy žádosti, se začal rodit propletenec událostí, které teď vyústily v policejní nájezd na Českou televizi. Premiér a ministr obrany se totiž sice loni dohodli, že dokument Krejčíkovi nezpřístupní, ale ministr Vondra požádal Vojenskou policii (VP), aby prověřila okolnosti generálova odchodu z funkce. Chtěl, aby policie zjistila, zda za tím vším skutečně stálo spiknutí politiků a důstojníků tajné služby, jak v dopisu naznačoval Krejčík. Vyšetřování se dalo do pohybu.

Letos 14. ledna přišel generál Krejčík vypovídat do pražské úřadovny VP. A tam mu policisté předložili materiály, které svého času v roce 2007 vedly k jeho odvolání. Vypracoval je na příkaz ministryně Parkanové. „Šokovalo mě to,“ říká dnes Krejčík. Podle dokumentu měl Krejčík na jaře 2007 připravovat „diskreditační kampaň“ proti náměstkovi ministerstva obrany Jaroslavu Kopřivovi (který loni padl poté, co noviny zveřejnily nahrávku jeho žádosti o úplatek v miliardovém armádním obchodě) a šéfovi kabinetu ministryně Radku Šmerdovi. Kampaň měl Krejčík připravovat tak, že dalšímu náměstkovi Martinu Bartákovi a jeho poradci Janu Fulíkovi předal dokumenty „účelově svědčící“ o korupčním jednání Šmerdy a Kopřivy ve čtyřmiliardové zakázce na likvidaci nepotřebné armádní munice a při soutěži na nákup nákladních vozů Tatra. „Ano, dokumenty jsem předal, ale šlo o obecně známé věci, a nikoli o materiály tajné služby,“ tvrdí Krejčík, který rovnou na policejní služebně podal trestní oznámení proti autorům dopisu. A druhý den požádal sněmovní výbor pro obranu a bezpečnost o zbavení mlčenlivosti, aby mohl o okolnostech svého odvolání a s ním souvisejících zakázkách promluvit před poslanci. Výbor mu vyhověl, slyšení bylo stanoveno na třetího března. V médiích i mezi poslanci se všeobecně očekávala výbušná výpověď. Do toho v televizních zprávách 9. února odvysílal redaktor ČT Karel Rožánek krátký šot, během něhož ukázal na kameru zmíněný dokument generála Adama a v doprovodné reportáži převyprávěl jeho tvrzení o Krejčíkových zákulisních hrách.

Rožánkova reportáž nevzbudila prakticky žádnou veřejnou pozornost, zaujala však šéfa kabinetu ministra obrany Pavla Bulanta. Ten hned druhý den podal VP trestní oznámení kvůli úniku utajeného dokumentu do médií. Rozjelo se vyšetřování, které vyústilo do razie se samopaly. Podle kuloárních informací se VP zajímala o dokument proto, že Rožánkovu reportáž považovala za pokračování kampaně proti Krejčíkovi. Sám Krejčík vnímal Rožánkovu reportáž jako pokus zastrašit a znevěrohodnit jej před výpovědí před Poslaneckou sněmovnou. Obavy VP i Krejčíka byly důvodné. VP už totiž obvinění vznesené generálem Adamem na svého nadřízeného (kterého potom nakrátko ve funkci vystřídal) vyšetřovala v roce 2007. Na popud Parkanové, která měla za to, že Krejčík porušil zákony a měl by být postaven před soud. Vyšetřování trvalo deset měsíců a skončilo překvapivě: „Nenašli jsme pro tvrzení v dokumentu žádné opodstatnění, žádná trestnost tam nebyla,“ vzpomíná tehdejší šéf VP Oldřich Kubát. Tyto „řeči bez opodstatnění“ ovšem připravily o post vysoce postaveného člena bezpečnostních složek. To je poměrně šokující fakt, který by měl současné policejní pátrání zavést na stopu čtyři roky starých událostí, za které nese odpovědnost několik politiků a důstojníků tajných služeb. Ty události si připomeňme. Byly ostatně součástí březnové výpovědi Krejčíka před poslanci, která nakonec vedla výbor pro obranu a bezpečnost k výzvě Vlastě Parkanové, dnes vlivné poslankyni za TOP 09, aby opustila všechny své politické funkce.

Duben roku 2007. Vlasta Parkanová je tři měsíce ve funkci ministryně obrany a její úřad má rozpracovaných několik nákupů, v nichž se točí desítky miliard korun. Pořizují se obrněnce Pandur za dvacet miliard korun, nakupují nákladní auta Tatra za dvě miliardy, rozjíždí se jednání o nákupu transportních letounů za pět miliard korun. Armáda v těch letech investuje minimálně tři miliardy korun do likvidace nepotřebné munice. Podle pamětníků se v novém vedení ministerstva rozhořel boj o to, kdo bude mít na zakázky vliv. Na jedné straně stála Vlasta Parkanová či Radek Šmerda s Jaroslavem Kopřivou, na druhé straně Martin Barták se svým vlivným poradcem Janem Fulíkem, kterým kryl záda premiér Mirek Topolánek. Mezi nimi se motalo Krejčíkovo Vojenské zpravodajství, které zakázky prověřovalo, protože všechny bez výjimky nesly velké stopy úplatkářství, manipulace a defraudace. Přesné okolnosti neznáme, tak se musíme spoléhat na výpovědi aktérů té doby.

„V dubnu se na mne začal osobně obracet generál Adam, prý se domnívá, že jeho nadřízený generál Krejčík zneužívá službu k získávání kompromitujících materiálů na lidi z mého okolí, konkrétně na pana Šmerdu,“ tvrdí Parkanová. „Bylo to tak,“ dodává Šmerda, „dostávali jsme od Adama ústní zprávy, tak jsem řekl ministryni, ať dá Adamovi příkaz, ať to hodí na papír,“ vzpomíná Šmerda. Stalo se, generál Adam vypracoval během čtyřiadvaceti hodin dokument, v němž bez jakýchkoli doložených důkazů popisuje Krejčíkovy údajné diskreditační kroky, o kterých už tu byla řeč.

Třicátého dubna předává Adam záznam ministryni jako tajný materiál, ovšem bez – a to je z hlediska nedávné razie v ČT důležité – náležitostí, které má mít utajený dokument. Na jeho zprávě nebyl vyznačen elektronický čárkový kód a dokument nebyl tím pádem zaevidovaný v oficiální databázi Vojenského zpravodajství. Druhý neoznačený výtisk dostává Šmerda a třetí zůstává v kanceláři Adama. Neoznačený výtisk pak ukázal Rožánek v televizním vysílání.

Z řady důvěryhodných zdrojů vyplývá, že Vojenské zpravodajství skutečně minimálně dva roky vyšetřovalo Šmerdu kvůli zmanipulování opravdu lukrativní zakázky na likvidaci munice, kterou získala firma ovládaná známým zbrojařem Richardem Hávou, a existují odposlechy zpravodajců, kde se Šmerda radí o zadání zakázky s šéfem Hávova podniku. Vojenské zpravodajství pracovalo také na předraženém nákupu tatrovek, v němž prověřovalo angažmá Šmerdova přítele a také jeho bývalého nadřízeného Jaroslava Kopřivy. Důkazy o možné manipulaci zakázkami předal Krejčík protikorupční policii. Stejně tak se Krejčíkova služba zabývala řadou jiných zakázek, prověřovala soutěž na nákup pandurů nebo miliardové servisní služby vojenských komplexů či dodávky náhradních dílů pro letectvo. V každém případě se počátkem května 2007 sešly na stolech ministrů Topolánkovy vlády dva protichůdné dokumenty. Jeden předložil premiér a navrhoval Krejčíkovo povýšení do vyšší generálské funkce. Druhým byla zpráva generála Adama, kterou pro ministry okopírovala Parkanová. Ministři odložili projednání dokumentů o týden, během kterého si Topolánek spolu se svým tehdejším zástupcem (a stranickým šéfem Parkanové) Jiřím Čunkem pozvali Krejčíka na kobereček. „Řekli mi, že mi věří, ale ministryně má prý proti mně výhrady a oni si v křehké vládní koalici nemohou dovolit jít proti ní. Žádný Adamův dopis mi ale neukázali. Byl jsem z toho politikaření znechucen a okamžitě jsem složil funkci,“ vzpomíná Krejčík. Mimochodem, ať je pravda kdekoli, potřeba odstavit Krejčíka byla opravdu naléhavá. Generálovi totiž již za dva měsíce – 30. června – končil služební závazek a on byl už dlouho rozhodnutý odejít k tomu datu do civilu.

Krátce po Krejčíkově odchodu bylo vyšetřování munice i tatrovek zastaveno (přičemž to zastavení je dnes považováno za velmi pochybné a policie už znovu oba případy otevřela). Vojenské zpravodajství pod vedením nového šéfa Páleníka se pak stalo součástí korupčních armádních nákupů. Materiál pro tajnou službu se totiž nakupuje podle zákona bez výběrového řízení a ministerstvo v následujících dvou letech se souhlasem Páleníka zneužilo službu například na dvojnásobně předražený nákup patnácti obrněnců Iveco nebo stovky o polovinu předražených osobních vozů za sto milionů korun. A vedení ministerstva pak uzavřelo bez jakýchkoli komplikací ze strany Vojenského zpravodajství několik vysoce podezřelých obchodů – třeba nakoupilo za pět miliard a bez výběrového řízení předražené letouny CASA a desítky o sto procent předražených lehkých obrněnců a dál uzavíralo s Hávovými strojírnami lukrativní smlouvy na likvidaci munice. „Odchod pana Krejčíka neměl na vyšetřování žádný vliv,“ tvrdí dnes Vlasta Parkanová. „To, že policie usoudila, že jednání pana Krejčíka nebylo trestné, neznamená, že bylo slučitelné s postavením ředitele tajné služby.“

Autor Krejčíkova obvinění generál Adam byl v roce 2007 vykopnut nahoru, ministryně Parkanová jej poslala do Bruselu, kde je dnes nejvýše postaveným českým vojákem v mezinárodních strukturách. „Nebudu nic komentovat, dokud neskončí vyšetřování,“ odpovídá do telefonu Adam. Zbývající signatáři dopisu ale zůstali ve Vojenském zpravodajství i pod novým šéfem Ondrejem Páleníkem. Proč si je tam nechal, když po vyšetřování VP věděl, že signovali diskreditační dopis na jeho předchůdce a dezinformovali vládu? „Já jsem nevěděl, že VP něco vyšetřuje,“ říká dnes Páleník. A co bude dělat teď, když už to ví? Dva ze signatářů dopisu jsou stále jeho podřízenými. „Po vystoupení generála Krejčíka ve sněmovně jsem si dal zjistit informace. Počkám na šetření VP a zároveň to zadám svému odboru kontroly, a pak se rozhodnu jak dál,“ vysvětluje Páleník. Premiér Petr Nečas, jeden z napálených členů Topolánkovy vlády, říká, že už před čtyřmi lety považoval odvolání Krejčíka za účelové. „Musí se to vysvětlit, a pokud toho nebudou autoři Krejčíkova odchodu schopni, snižuje to jejich věrohodnost. Což vyvolává otázku oprávněnosti jejich bezpečnostních prověrek a zpochybňuje jejich kompetence zastávat své funkce.,“ dodává. Ještě jedna důležitá věc. Všechny tři originální výtisky Adamova dokumentu zůstaly neevidovány čárovým kódem až do odchodu Parkanové z funkce. Teprve potom, v půli roku 2009, se kód dodělal. Takže pokud Karel Rožánek ukázal na obrazovku nekódovaný výtisk, ten, kdo jej z ministerstva vynesl, to musel udělat před odchodem Parkanové. A dnes také z prozrazeného čísla výtisku víme, že televizi ukázal list převzatý kdysi Radkem Šmerdou. „V kabinetu se dostalo do styku s tím dokumentem více lidí, možná až osm,“ říká současný náměstek ministra dopravy. „Já jsem ty papíry nikomu nepředal.“ Karel Rožánek samozřejmě svůj zdroj tají.

Policejní razie v televizi je tedy ve své podstatě pochopitelná. Dokument je pilířem pátrání po tom, co znamenaly manévry politiků a tajné služby v roce 2007. Kdo jej vynesl, spáchal nejen trestný čin, ale jeho podezřelá připomínka smyšlených Krejčíkových prohřešků vede policii – aspoň podle informací Respektu – k potřebě jej odhalit a vyslechnout, zda neměl v úmyslu Krejčíka zastrašit a ovlivnit vyšetřování. Jenže způsob, jakým byla razie provedena, vyvolal velké pobouření a řadu spekulací. Například že šlo o útok na svobodu slova, který je součástí nějaké tajemné hry související s vyšetřováním pozadí Krejčíkova konce. Proč si policie šla pro svůj papír až měsíc po jeho odvysílání? Proč s takovou ozbrojenou kohortou, a navíc právě v době hlavních zpráv, jako by chtěla mít jistotu, že její samopaly a skákání přes turnikety uvidí hned ten večer všichni konzumenti televizních novin? A proč zabavila sedm pytlů listin a datových nosičů, když pátrala po třístránkovém dokumentu?

Na většinu těch otázek ovšem existuje v zásadě logická odpověď. O vydání dokumentu požádala policie už týden poté, co jej Karel Rožánek ukázal do kamery. Novinář vydání odmítl a vzápětí odletěl na třítýdenní reportážní cestu do Afghánistánu. Počátkem března ukázala televize v pořadu Události, komentáře listinu opět a policie vzápětí požádala o její vydání ředitele televize Jiřího Janečka. Ten odpověděl, že o věci nic neví, ale že požádá Rožánka o stanovisko po jeho návratu. Den před razií vyslechli dopoledne policisté dva Rožánkovy nadřízené a poté získali od editora Událostí, komentářů kopii Rožánkovy kopie. Nicméně to nestačilo, kvůli biologickým stopám policisté potřebovali „původní“ uniklou listinu. Odpoledne se vrátil redaktor Rožánek z Afghánistánu, na letišti jej čekali další dva příslušníci VP. Rožánek s naprosto pochopitelným a všemi soudy respektovaným odkazem na ochranu zdrojů opět dokument nevydal. Policisté se vrátili do budovy ČT a kolem půl páté na pokyn státního zástupce zapečetili dveře Rožánkovy kanceláře s tím, že si jdou vyřídit soudní povolení k prohlídce.

Soudní povolení podepsal soudce Kryštof Nový v pátek o půl páté odpoledne. „Je nutné zajistit nejen vlastní listinu, ale všechny další listiny, datové nosiče a jiné věci, které by mohly objasnit, jak byla listina získána,“ stojí v soudním povolení. VP požádala o spolupráci při zajištění vstupu do budovy televize uniformované kolegy z Policie ČR s vysvětlením, že „na základě prohlášení vedení televize naši lidé očekávají odpor při vstupu do budovy“. Státní policie ale spolupráci odmítla s tím, že právě nemá volné lidi. Vojáci proto kvůli avizovanému televiznímu odporu povolali do zbraně čtyři příslušníky své speciální jednotky. Všechno tohle zabralo nějaký čas, takže razie nakonec začala před sedmou hodinou večer, chvíli před startem masově sledovaných zpráv. Když zakuklení samopalníci přeskočili přes turniket, zavolali zaměstnanci ČT o pomoc Policii ČR – a ta náhle bez problémů nalezla volné lidi. Policisté z místního oddělení v Podolí pak nahradili samopalníky a prohlídka kanceláře proběhla už v úplném klidu. Těsně před půlnocí operace skončila, dokument nebyl nalezen. Místo něj policisté odnesli zmíněných sedm pytlů Rožánkových listin, z nichž většinu po dvou dnech na výzvu státního zastupitelství vrátili coby „neoprávněně zabavenou“ zpět.

Když vášně spojené s útokem na veřejnoprávní médium opadly, je zřejmé, že vlastně jediným pokleskem VP bylo nesprávné nasazení ozbrojenců. „Při vstupu si velitel zásahu špatně vyhodnotil situaci,“ komentuje to mluvčí VP Jan Čermák. Zjednodušeně řečeno, odpor nikdo nekladl a ozbrojenci mohli zůstat venku. Řada expertů tvrdí, že za nepodařený zásah může hlavně nezkušenost policistů. Šéf VP generál Ložek – který prý o připravovaném zásahu nevěděl, což je při takové akci neuvěřitelné – byl ještě před třemi lety šéfem jednotky spojařů. Velitel odboru, který zásah provedl, plukovník Blažek je zase bývalý dělostřelec. Šéf oddělení major Kolář je sice dlouholetým vojenským policistou, ale podobný případ nikdy nevyšetřoval a u domovní prohlídky nikdy nebyl.

Výsledkem razie zřejmě bude, že se Adamův dokument, předaný Karlu Rožánkovi, nikdy nenajde. Pokud chce novinář ochránit svůj zdroj, tři listy spálí. Nicméně vyšetřování kombinací politiků a tajné služby při odchodu Krejčíka by to nemělo ohrozit. „Ve vyšetřování stále pokračujeme,“ říká vyšetřovatel Jindřich Lenc, který má případ na starosti. Vyslechnuti byli už téměř všichni protagonisté událostí z roku 2007 a policie předpokládá, že by vyšetřování mělo skončit vznesením obvinění. Jakých a proti komu ale zatím nechce říci.

(Respekt, www.respekt.cz)