Červenec 2011

Chyběl mi ten adrenalin

Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

Vyšetřoval zločiny i vraždu Františka Mrázka, pak byl ale donucen od policie odejít. Začal totiž odkrývat politické pozadí celého případu. A tak se dal na biofarmaření, postavil moštárnu a zachraňoval raněné sovy a dravce. Teď se však Jaroslav Hruška vrací zpátky jako první náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost.

Před časem jste opustil velmi úspěšnou dráhu u policie a dal jste se na zemědělství. Teď jste se ale zase rozhodl vrátit. Co vás zvedlo ze židle nebo ve vašem případě spíš z traktoru?

Zvedlo mě to, že se ministrem vnitra stal Jan Kubice. Je to člověk, kterému důvěřuji, už se pár let známe. A zároveň to byla pro mne výzva, která se v životě často neopakuje.

Takže jste s životem biozemědělce nebyl spokojený?

Byl jsem spokojený, ale trochu mi chyběl adrenalin. Po odchodu od policie mi chyběla práce, ve které se musím okamžitě rozhodovat, kdy se musím spolehnout na svůj tým. Byly to často vypjaté situace, ale fungovalo to. Prostě mi chyběl ten fofr. Teď to bude sice jiné, jsem v pozici prvního náměstka ministra vnitra, ne už u policie, takže nebudu dělat policejní práci, ale i tahle pozice přináší napětí. Čeká nás řada reformních kroků, které nebude lehké prosadit, navíc v resortu, který je veřejností i politiky ostře sledovaný.

Když se dnes ohlédnete na to období, kdy jste vedl farmu a moštárnu, byla to pro vás tedy ztráta času?

Vůbec ne, naopak. Vrátil jsem se k tomu, co jsem vystudoval, zemědělství a příroda je moje druhá srdeční záležitost. Já jsem naturální člověk a mé hodnoty vycházejí z přírody. Je to jediný systém, který na planetě harmonicky funguje. Příroda je nekompromisní, jsou v ní jasná pravidla a jasný řád.

Co jste si z toho období pro sebe odnesl?

Srovnal jsem si hodnoty. Uvědomil jsem si, co je v životě důležité. Práci na ministerstvu vnitra beru jako výzvu, chci pomoci státu, nabídnout svoje zkušenosti. Na druhou stranu to pro mne není otázka života a smrti, to by bylo kontraproduktivní. Myslím, že lidé, kteří svou práci dělají s plným nasazením a kvalitně, ale přitom vědí, že práce není všechno, jsou svobodnější. Mohou být dokonce lepší než ten, kdo na své práci existenčně lpí a vidí v ní jediný životní smysl. Doba se mění, mám jen jedno zdraví a hlavní hodnoty jsou pro mě svoboda, přátelství, láska. Nejsem věřící člověk, proto si to stavím takto. A když by ta práce měla být proti mým zásadám, klidně si zase nazuji gumáky a půjdu zpátky na farmu.

Kdo se o vaši farmu teď vlastně stará? To děláte mošt jen o víkendech?

Musím, mám závazky vůči Evropské unii, kterou jsem požádal o dotace, musím svou farmu udržovat ještě dva roky. A taky samozřejmě nevím, jak dlouho na ministerstvu vnitra budu. Navíc v té kombinaci výkonu funkce prvního náměstka pro vnitřní bezpečnost a chovu ovcí s moštováním nemůže být žádný střet zájmů, i proto s tím ministr Kubice nemá problém.

Jak to ale chcete stíhat?

Povolal jsem všechny příbuzné. Naštěstí tchyně, tchán i moji rodiče jsou v penzi. A navíc já tou prací na farmě vlastně relaxuji, mám ji rád a vrací mě do reálu.

Vyšetřoval jste vraždu Františka Mrázka a měl jste dobrou možnost poznat, jak funguje prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Došlo od té doby k nějakému zajímavému trendu v organizovaném zločinu v Česku?

Byl jsem čtyři roky pryč a za tu dobu se společnost i organizovaný zločin samozřejmě změnily. V divokých devadesátých letech tu skutečně padaly mrtvoly. Organizovaný zločin se přirozeně přizpůsobuje současným podmínkám – dnes je ekonomika nepochybně navázaná na politiku a „mafiáni“ vědí, že toto je jedna z oblastí, kde se musí nějakým způsobem „angažovat“. Mluvím o různých výběrových řízeních a dotační politice, kde se generují velké peníze, a o ty je samozřejmě zájem. Důležité je, aby stát držel v rukou oblasti klíčové pro jeho bezpečnost a tuto pozici si uhájil.

Tváře dřívějších mafiánů, jako byli Mrázek nebo Krejčíř, známe. Kdo jsou jejich nástupci?

Už to nejsou ty brutální typy jako dříve, co si objednávají nájemné vraždy a mají příjmy z prostituce. Mrázek byl člověk, který vyrostl za komunismu mezi veksláky a potom využil hektické doby po sametové revoluci. Jeho nástupci se kultivovali. Navíc je to generace, která vyrostla už v jiném politickém a ekonomickém prostředí. Mají kvalitní vzdělání, umějí jazyky, najímají si různé právnické a poradenské kanceláře, které jim umožňují pohybovat se na hraně zákona nebo za ní a dobře to maskovat. Působí pak v nejrůznějších podnikatelských oblastech – může se jednat o podnikatelskou sféru, ale můžou pracovat i ve službách státu.

A nakolik jsou dnes srostlí s politickými stranami?

Organizovaný zločin je patogenní jev, který parazituje na státu a nevynechává ani politiku. Nakolik se už ale infiltroval přímo do politických stran a jinam, lze nicméně obtížně odhadovat. Není to ale jen otázka prorůstání do politiky, je tu také státní správa, která může být ohrožena. A pak je tu také otázka různých firem či státních nebo polostátních podniků, které drží velký kapitál. V devadesátých letech by přišli a s pistolí u hlavy někoho donutili podepsat, aby z nich mohli profitovat. Dnes to tak není. Vliv se prosazuje neprůhledným lobbingem, mimo veřejnou kontrolu.

O kom konkrétně mluvíte?

Nechci to personifikovat. Často jde o soukromé firmy, podnikatelské subjekty. Podívejte se na bitvu kolem Sazky. V tom sporu nejde jen o převzetí kontroly nad hazardem, ale také o to, kdo se té firmy a jejích výnosů zmocní. To je fenomén naší doby. Nejsem naivní, nemyslím si, že se lze organizovaného zločinu zbavit, ale můžete mu to ztížit.

Za poslední dva roky specializovaná policejní protikorupční jednotka prověřovala a vyšetřovala celou řadu korupčních případů – nákup transportérů Pandur, letadel CASA, aféru Pavla Drobila a další věci. Proč se nepodařilo ani jednu z těchto kauz zatím dovést k obžalobě?

Měl bych předznamenat, že jsem nikdy nepracoval u protikorupční policie a na těchto případech. Takže neznám konkrétní důvody. Obecně ale ty takzvaně velké případy končily neúspěšně proto, že se nepodařilo získat dostatek důkazů. Hodně lidí vám hodně slíbilo, ale když měli svědčit, najednou si nikdo na nic nepamatoval. Nebo – v tom horším případě – se nikomu nechtělo moc pracovat anebo to vyšetřujícímu policistovi někdo ztěžoval. Ani v případu Mrázka to nikdy nebylo tak, že by někdo zvedl telefon a řekl: „Pane Hruško, přestaňte vyšetřovat tento případ!“ Takhle to možná fungovalo v padesátých letech. Dnes vás místo toho zavalí sérií povinností a úkonů, které vám otráví život.

Mohl byste to popsat konkrétně?

Stále probíhaly různé kontroly a my jsme museli vyplňovat nesmyslné dotazníky – kolik máme aut, jak mají nafouknuté pneumatiky a podobně. To nám samozřejmě ubíralo hodně času na detektivní práci v terénu. Když zjistili, že se tím nenecháme otrávit, pokusili se nás natvrdo kriminalizovat. A to prostřednictvím tehdejší Inspekce ministra vnitra, která nás na základě vykonstruovaného obvinění, že si navíc fakturujeme cestovní náklady, začala prověřovat. Zabavili nám počítače, v médiích o nás začala padat prohlášení z různých stran, že jsme podezřelí. V takové pozici pak těžko získáváte důvěru. Byl to systém postupných kroků, kterým nám nakonec „uřízli obě ruce“. Šlo o to vyslat do terénu zprávu, která zněla: tito policisté nemají podporu státu, nespolupracujte s nimi. I proto nám různí lidé začali odříkávat výpovědi. V takovém prostředí lze jen těžko uspět. Ale existují i jiné metody: ještě si vzpomínám na případ, kdy jsme potřebovali do týmu specialisty z protikorupční policie, bez nichž se šlo jen těžko posunout dál. Nakonec to bylo zamítnuto s tím, že musí číslovat starý spis a že budou volní za tři měsíce. To už ale bylo pozdě.

Stále není jasné, kdo byli nebo jsou ti šéfové, kteří házejí podřízeným klacky pod nohy. Požádal jste už policejního prezidenta o analýzu toho, proč je například specializovaná protikorupční jednotka tak neschopná?

Požádali jsme, to byla jedna z prvních věcí, co jsme po něm chtěli, ale analýza byla nedostatečná. Dostali jsme tabulky čísel, která úplně nevypovídala o skutečnosti. Proto teď policejní prezidium pracuje na jejím doplnění. Ta čísla musí ukázat zatíženost policistů, závažnost řešených věcí a třeba i tzv. žalovatelnost – to znamená, kolik věcí končí podáním obžaloby u soudu státním zástupcem, a jestli k tomu nedochází, tak proč. Odpovědnost za výsledky policie včetně té protikorupční má policejní prezident a jeho tým, v tomto směru jim musíme vytvářet podmínky pro jejich práci. Chceme ale nastavit jasná kritéria, kdy bude například neúnosné, aby jeden policista dělal tři a půl roku jeden spis.

Dokdy vám má policejní prezident předložit tu analýzu?

Základní data by nám měl dát do půlky června.

A jste si jistý, že vás prezident Lessy nebude vodit za nos? Do funkce jste si ho nevybrali vy, ale vaši předchůdci.

Nemyslím si to. Pan Lessy má policejní a ne formalistické myšlení, v tom vidím naději. Není zastáncem tzv. čárek, kdy jsou policisté hodnoceni za vyřešené případy, což většinou nahrává zpracovávání těch méně složitých a snadněji objasnitelných. Naopak chce, aby veřejnost policii důvěřovala a oznamovala všechna protiprávní jednání, a policie je pak rozkrývala. To je velký posun proti současnému stavu. A tento posun očekávám i v otázce fungování protikorupční jednotky.

Nejde jen o policejního prezidenta Lessyho. Jeho náměstek Vladislav Husák přímo zasahoval do některých vyšetřovaných případů, stýkal se s lobbistou Šloufem, aktérem diskreditační kampaně „Olovo“, kauzy Savoy, Srba a podobných. Je pro vás mužem na svém místě?

Nejsem kádrovák. Výběr personálního obsazení vedení policejního prezidia je plným právem policejního prezidenta, který za něj nese odpovědnost. Mně jde o systém. Od policie chceme vědět, proč něco nefunguje a jak se to dá změnit. Až pokud vedení policejního prezidia nebude schopno takto postupovat, pak tam samozřejmě určití lidé nebudou moci zůstat.

Některé věci ale můžete měnit už teď, k tomu žádnou podrobnou analýzu nepotřebujete. Protikorupční jednotka třeba nesměla zahajovat vyšetřování některých korupčních kauz bez posvěcení nadřízených. Dalším příkladem je nařízení předchozích policejních prezidentů, že detektivové nesmějí organizovaný zločin a korupci vyšetřovat jako spojené nádoby, čímž má policie rovněž svázané ruce. Sedíte na ministerstvu už měsíc a řada těchto věcí ještě nebyla změněna. Proč?

Ke změnám už dochází. Vedení policie již dříve rozhodlo, že policisté mohou začít prověřovat korupční kauzy, aniž by to dopředu museli hlásit svým šéfům a čekat na jejich povolení. To je jednoznačně krok k lepšímu, protože teď už nikdo nebude moci jakýkoli výbušný případ právě touhle cestou zamést pod koberec. Policejní prezident nám řekl, že si zároveň uvědomuje, že je třeba více propojit práci protikorupční jednotky a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Organizovaný zločin totiž často používá korupční metody, a nejde ho tedy objasnit tak, že se bude vyšetřovat jen jeho násilná část. Policejní prezident nám sdělil, že si je toho vědom a že chce tyto dva útvary minimálně v tuto chvíli analytickou cestou sblížit, aby informace, které se z těch spisů získají, se navzájem potkávaly, a aby detektivové z obou jednotek mohli více a lépe spolupracovat. Toto je cesta, která může zásadně přispět ke zlepšení práce policie.

Dočkáme se tedy letos konečně obžaloby v některém z velkých korupčních případů?

To nemohu samozřejmě vědět, ale pevně v to doufám.

A jak velká je šance, že bude přece jen dopaden vrah Františka Mrázka?

Unikátní možnost se otevřela bezprostředně po jeho smrti, která s řadou lidí otřásla, vyděsila je, byli ochotní mluvit. Tenhle taktický moment je už ale pryč. Někteří důležití svědci dokonce zemřeli. Nechci však kategoricky říkat, že to nepůjde, vždy se ještě může stát zázrak.

Další úrovní, na které dochází k manipulaci vyšetřovaných kauz, je státní zastupitelství, jak detailně popsal Respekt v případě zástupců Vlastimila Rampuly a Jany Hercegové. Rampula přitom v České televizi prohlásil, že jde o cílený únik informací a že nejvyšší státní žalobce Zeman a ministr spravedlnosti Pospíšil chtějí systém státního zastupitelství destabilizovat. Nejvyšší státní zástupce Zeman naopak tvrdí, že to Vlastimil Rampula svým jednáním systém státního zastupitelství paralyzuje. Jak se v tom sporu orientujete?

Platí jedna velmi přísná zásada – policii do státního zastupitelství vůbec nic není, protože to nad ní vykonává nestranný dozor. Výjimkou je jen případ, kdy by se některý ze státních zástupců dopouštěl trestného činu, ale tato výjimka platí opět jen za dozoru jiného státního zástupce. Já mohu říci jen to, že jsem s nejvyšším státním zástupcem Zemanem spolupracoval, když jsme v zahraničí pátrali po uprchlém vězni Romanu Čabradovi (byl odsouzen za vraždu a další násilné delikty na dvacet čtyři let, pozn. aut.). A nebýt nasazení pana Zemana a pana Grégra z Europolu, kteří nás propojovali s kolegy ze zahraničí, Čabradu bychom nikdy nedostali. Považuji ho za velkého profesionála.

Novináři a tím pádem i veřejnost v celé řadě konkrétních případů často narážejí na to, že se od policie nedozvědí téměř žádnou informaci. Pak se ale objeví kauzy, jako je případ Otakara T. a smrt Aničky J., kdy se veřejnost naopak dozvídá spoustu detailů, přitom však neexistuje pravomocné odsouzení a důkazy, které detektivové nasbírali, jsou velmi slabé. Jak je možné, že dochází k tak rozpornému jednání policie?

Je to strašlivě citlivé téma. Je vždy velmi těžké rozhodnout, co zveřejnit a co ne, zejména v takto závažných případech, kdy jsou oběťmi děti. Je to balancování mezi informováním veřejnosti a uchráněním informací důležitých pro vyšetřování. Jedinou kontrolou je cesta dozoru státního zastupitelství a policisty odpovědného za případ. A pravomoci státního zástupce jsou ve vztahu k policii v trestním řízení velmi silné.

Odvedla tedy policie právě v případu Aničky J. profesionální práci? Vždyť dodané důkazy původně státnímu zástupci nestačily ani k tomu, aby Otakara T. vzal do vazby. A i přesto o něm detektivové mluvili jako o jasném viníkovi.

Spisy jsem nečetl, znám to pouze z médií. Pokud státnímu zástupci stačily důkazy k podání návrhu, nějaké důvody tam být musely. Návrh zamítl soud. Kvalitu práce těžko mohu posoudit.

Fakta jsou jasná: policisté označili někoho za viníka, aniž by mu vinu jednoznačně prokázali. Zároveň měli ale silnou potřebu na někoho konkrétního ukázat, čímž mohli chtít odvrátit veřejnou kritiku, že vraha nejsou schopni nalézt.

Případy násilné smrti dětí vždy vzbuzují oprávněný zájem médií a veřejnosti a policie je pod obrovským tlakem. Ti policisté mají velmi těžkou roli. Většina z nich má děti a je to pro ně někdy až osobní. V tomto případě označili za viníka někoho, proti komu měli důkazy pro podezření. Souhlasil bych ale s hodnocením, že větší informační střídmost by byla namístě.

Právě o tom mluvíme, u mnoha korupčních případů by to ale mělo být spíše naopak. U řady kauz policie tvrdila, že musí mlčet kvůli tomu, že se případ stále vyšetřuje. A když ho následně odložila, pouze to oznámila s tím, že detaily prověřování není možné s ohledem na jeho ukončení zveřejnit. Často se přitom ukázalo, že hlavním důvodem bylo zakrýt, že v dané věci neudělala buď vůbec nic, anebo že to udělala špatně.

Naváži na to, o čem jsme mluvili před chvílí v souvislosti s korupcí. Myslím si, že je k neprospěchu všech těch velkých kauz, když končí odložením u policie nebo dříve, než dojdou k soudu. To je právě ten pocit nejistoty, to způsobuje případně oprávněný mediální zájem, spekulace, žádost o informace... Souhlasím, že když v takový moment nepřicházejí, je to špatně. Ale vycházím ze zkušenosti, kdy jsme za mého působení u kriminálky prostě nemluvili, vyšetřovali jsme a dostávali jsme obviněné na základě předložených důkazů k soudu. Podařilo se nám dotáhnout některé případy k soudu i s kvalifikací zločinného spolčení a takto byly odsouzeny. Tak si představuji, že to bude fungovat.

Hospodářské noviny nyní zjistily, že v případě obálek s úplatky začala protikorupční jednotka vyšetřovat Víta Bártu se zpožděním – kvalifikovala to jako méně významný trestný čin, neprovedla důležité výslechy včas a podezřelí se tak na ně mohli připravit a domluvit. Policejní postup sice následně prověřovala Inspekce ministra vnitra, ale po dvou týdnech řekla, že je všechno v pořádku, přestože inspektoři nevyslechli ani ty nejdůležitější svědky. Jaké kroky podniknete, abyste zjistil, zda inspekce záměrně nevyšetřovala danou věc laxně?

V tomto směru – a týká se to jakýchkoli případů – máme s ministrem omezené možnosti. Vyšetřování policistů vede státní zástupce, inspekce mu zajišťuje důkazy. Tak tomu bylo i v tomto případě, jedině dotyčný státní zástupce je schopen posoudit, zda došlo k průtahům nebo ohrožení vyšetřování, či nikoli. Jestliže shledal, že je všechno v pořádku, tak to respektuji.

Vaše možnosti jsou sice omezené, ale je to právě ministr vnitra, kdo jmenuje šéfa inspekce. Inspekce přitom dlouhodobě vykazuje slabé výsledky, často byla také nástrojem, který sloužil k prosazování politických tlaků na policii, což jste osobně zažil i vy. Pokusíte se inspekci odpolitizovat?

Před čtyřmi roky byla inspekce ve špatném stavu. Teď jsem se seznámil se stylem jejich práce a jsem pozitivně překvapen. Připravujeme ale systémovou změnu. Inspekce se bude transformovat v novou Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ta bude ekonomicky nezávislá na ministerstvu a v čele bude stát ředitel jmenovaný nikoli ministrem, ale celou vládou po projednání v příslušném výboru parlamentu. To zvýší její nezávislost, bude totiž zcela mimo vliv ministerstva vnitra, a nebude tak moci docházet k excesům jako v mém případě.

Až tady jednou skončíte jako náměstek, chcete se vrátit zpátky k policii, kde jste začínal, nebo opět skočíte na traktor a bude z vás zase zemědělec?

Nepřemýšlel jsem o tom. Mám teď mnoho jiných starostí.

Jaroslav Hruška (35). Vystudoval Policejní akademii v Praze, obor bezpečnostně právní, a poté Akadémiu Policajného zboru v Bratislavě, obor ochrana osob a majetku. V letech 1996 až 1998 pracoval u kriminální policie Západočeského kraje a poté na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. V roce 2007 od policie odešel a živil se jako soukromý ekologický zemědělec. Druhého května 2011 se stal prvním náměstkem ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost.

(Respekt, www.respekt.cz)