Červenec 2011

Chyby úředníků stojí desítky milionů

Hana Válková

V Česku roste počet žádostí a žalob, kterými se lidé domáhají odškodnění za chyby úřadů. Ty stojí státní kasu desítky milionů korun ročně. Konkrétní viníci je ale většinou neplatí, protože stát je ze zákona po nich nemusí vymáhat. Chyby zaměstnanců nejvíc zatěžují ministerstva spravedlnosti a financí. Jen za loňský rok za ně vyplatily dohromady 172 milionů korun. Celkem stát loni na odškodném zaplatil 300 milionů, do nich se ale započítává i odškodněním obětí trestných činů nebo peníze za prohrané soudní spory na ochranu osobnosti. Zákon umožňuje, aby stát tyto sumy vymáhal po vinicích, tedy konkrétních úřednících nebo i politicích. Ve většině případů se to ale neděje. Upozorňují na to nevládní organizace, které úhrady škod státem analyzovaly.

Občanské sdružení Ekologický právní servis požádalo o informace k náhradám škod všechna ministerstva, krajské úřady a magistráty Prahy, Brna a Ostravy. "Za tři roky úřady vyplatily kvůli pochybením asi 122 milionů. Pouze v jediném případě bylo uplatněno právo na úhrady škody vůči úřední osobě," popsal výsledek zjišťování advokát Pavel Černý, člen legislativní rady vlády a Ekologického právního servisu. Občanské sdružení Oživení předloni analyzovalo 177 rozsudků a 77 pokut od antimonopolního úřadu z let 2005 až 2007. "Právo na úhradu škody po úřednících bylo využito jak u rozsudků, tak u pokut zhruba v pěti procentech," řekl iDNES.cz Tomáš Kramár, který ve sdružení pracuje na programu zaměřeném proti korupci. "Zákon vymáhání škody umožňuje, je v něm ale řečeno, že to udělat může nikoliv musí. Slovo ´může´pak v praxi znamená, že škodu nikdo nevymáhá," shrnuje jádro problému Černý.

Nevládní organizace se shodují, že v některých případech není jednoznačné, po kom škodu vymáhat nebo to, zda se úředník dopustil pochybení úmyslně, či nedbalostí. Někdy totiž může jednat v dobré víře, ale jeho rozhodnutí se nakonec ukáže jako chybné. Podle občanských sdružení tomu tak ale není rozhodně ve všech případech a někdy není škoda vymáhána ani tam, kde je viník jednoznačný.

"Mezi úředníky panuje určitá solidarita. Úřad je zvyklý fungovat tak, že nadřízení jsou nakloněni bránit své zaměstnance, pokud činí to, co po něm chtějí," dodal Černý s tím, že roli mohou v některých případech hrát i zájmy politiků. "Do jisté míry mezi úředníky funguje spřízněnost ve smyslu: když to nebudeme vymáhat po něm, nebudou to vymáhat ani po nás," míní Kramár. "V kapitole ministerstva financí se jedná zejména o případy vzniklé v souvislosti s činností daňové či celní správy. Existuje jich řádově stovky a týkají se především změny judikatury soudů a u těch neexistuje zavinění konkrétního pracovníka," vysvětlil mluvčí ministerstva financí Jakub Haas, proč není možné někdy ukázat na viníka prstem. "Je třeba respektovat třeba i to, že například ve vztahu k soudcům stanoví podmínky pro uplatnění regrese kárné řízení," doplnila mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková.

Žádostí a žalob přibývá, ročně jsou jich tisíce. Peníze stát lidem vyplácí buď na základě úspěšné žádosti o náhradě škody, nebo žaloby uznané soudem. Ministerstva platila nejen za přehmaty vlastních úředníků. Například za resortem spravedlnosti jdou také náhrady škody, které vzniknou chybnou prací soudců, exekutorů, notářů nebo třeba policistů. Ze statistik žádostí a žalob ministerstva spravedlnosti vyplývá, že případů v posledních letech přibývá. Žádostí bylo loni 2559, nejvíce za poslední tři roky. Žalob bylo 1303, což je druhé nejvyšší číslo od roku 2006. "Není to proto, že by přibývalo chyb pracovníků státních orgánů, ale protože lidé mají větší povědomí o nároku uplatnit odškodnění. A také zejména proto, že změna právní úpravy zavedla možnost uplatit náhradu škody i za nemajetkovou újmu," vysvětluje si vyšší čísla mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková. Úřad nyní eviduje zhruba tři tisíce sporů. Lidé se nejčastěji domáhají peněz kvůli průtahům v soudním řízení.

Nárůst žádostí a žalob ale neznamená, že rok od roku roste také suma, kterou stát vydává na odškodnění. Část lidí se stížnostmi neuspěje, v řadě případů je zase částka odškodného nižší, než žádali. Například před pěti lety stěžovatel na ministerstvu vysoudil v průměru 39 tisíc korun.

Chybující zástupci státu

Bývalá šéfka Pozemkového fondu Jiřina Böhmová před devíti lety prodala státní pozemky na pražské Letné za zlomek ceny. Za to má státu zaplatit 178 milionů korun, navíc ji soud uložil desetiměsíční podmínku.

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart před deseti lety zavřel jednu ze sjezdovek na Pradědu. Loni muselo jejímu provozovateli ministerstvo životního prostředí vyplatit 37 milionů korun.

Stát žaluje pěstounka Jaroslava Vavrušová z Liberce. Tvrdí, že kvůli špatného rozhodnutí úředníků přišly její dvě děti o 183 tisíc na sociálních dávkách.

Předloni měla úřednice nařídit exekuci na ministerstvo práce, na počítači se překlikla a vyznačila exekuci k celé České republice.

Před pěti lety chyboval na ministerstvu práce úředník právního odboru. Nevšiml si odložení platnosti novely. Ze zákona proto načas zmizela jediná definice, podle které mohly firmy počítat sociální pojištění.

(iDNES.cz)