Srpen 2011

Chladná vlast

Franz Chocholatý-Gröger

V těchto dnech vyšla v překladu kniha německého autora Andrease Kosserta Chladná vlast. Kniha začíná kapitolou Z Východu popisem původní domoviny - to je německých východních území (Východní Prusko, Pomořansko, Východní Braniborsko, Slezsko a Svobodné město Gdaňsk), baltských států, Polska (Poznaňsko, Východní Horní Slezsko a Těšínsko, Volyň, Halič), Československa, Maďarska (Západní Maďarsko, Budapešť, Švábské Turecko, Baška a Banát), Rumunska (Sedmihradsko, Banát, Dobrudža, Bukovina, Besarábie), Jugoslávie (Banát, Baška, Baranja, Slavonia, Chorvatsko, Dolní Štýrsko, Zámuří, Kraňsko, Kočevje), a Sovětského svazu. Další kapitola Exodus Němců z Východu se zabývá výkladem pojmu útěk, vyhnání a vysídlení a dále procesem vyhánění z domoviny provázeného znásilňováním, násilnostmi a excesy - tedy tím, co Bertrand Russell popsal v otevřeném dopise v Timesech dne 23. 10. 1945 následovně: „Ve východní Evropě provádějí naši spojenci v bezpříkladném rozsahu hromadné deportace a zcela zjevně se pokoušejí vyhladit miliony Němců, ne plynem, nýbrž tím, že jim vezmou domov a odepřou potravu, aby je nechali zemřít pomalou mučivou smrtí hladem. Není to válečný akt, nýbrž součást záměrné ,mírové´ politiky.“

Je zde zrekapitulováno vyhánění Němců z polského záboru, masakry prováděné komunistickou AVNOJ v Jugoslávii, vyhánění z Maďarska započaté v lednu 1946, divoký odsun z ČSR, transporty z Východního Pruska a následné vyhnání z domoviny v rámci tzv. odsunů v roce 1946 z ČSR a Polska (Operace Vlaštovka). Do okupačních zón bylo dopraveno 14 milionů vyhnanců, kolik jich zemřelo cestou, nevíme, dosud je neobjasněno 2,2 miliony osudů a stále je 1,5 milionů nezvěstných Němců.

Pojem vyhnání byl poprvé zaveden americkou okupační mocností v roce 1947, kdy je zaveden termín expellees - vyhnanec, který pak byl převzat po založení Spolkové republiky a Vertriebener je preferován před termínem Flüchtling. Ten byl v zákoně o vyhnancích (BVFG) vyhrazen pro uprchlíky ze sovětské zóny (Sowjetische Besatzungszone). V NDR byl používán termín přesídlenec a po roce 1950 byl nahrazen termínem „noví občané“. V české kotlině je vyhnání dosud prezentováno jako odsun - Abschub. V Polsku a v české kotlině byla prováděna dále násilná polonizace obyvatel Varmie, Mazurska a Horního Slezska a v ČSR pak násilná čechizace obyvatel Západního Slezska, Hlučínska a Východního Slezska, tedy Slezanů, Hlučiňanů (Prajzů) a Šlonzáků. (Což jsem jako rodilý Slezan z Bílovecka zažil na vlastní kůži.) Kapitolou Pšonci jdou je popsán osud vyhnanců ve čtyřech zónách Německa – traumatizace, bolest, bída, hlad a plechové baráky a také německý rasismus vůči německým vyhnancům. Vše je doprovázeno statistickými tabulkami. Kapitola Německý problém č. 1 se zabývá otázkou snah o integraci a odškodnění. Kapitola Vzdát se je zrada je věnována zastupování zájmů a politizace vyhnanecké otázky a zakládání vyhnaneckých svazů a různého postoje politických stran k vyhnancům. Věnuje se zde také rozdílnému postoji v k vyhnancům v NDR. Tato otázka je více analyzována v kapitole Zatajené čtyři miliony neboli vyhnanci v sovětském okupačním pásmu a v NDR, kde byla prováděná radikální nucená asimilace a kde byla trestaná jakákoliv zmínka o vyhnání a vyhnancích, zde byli jen přesídlenci.

Otázce církve je věnována kapitola S vyhnanci přišel chrám. Německé téma, neboli jak se útěk, vyhnání a vysídlení odrazilo v literatuře a mediích, a otázce kulturního dědictví vyhnanců se věnuje další část knihy v kapitole Více než kroje a vlastenčení. V kapitole Stále živá bolest se autor věnuje přetrvávajícímu traumatu věčného útěku a traumatu ztráty rodinných příslušníků a traumatickým zážitkům provázející účastníky vyhnání.

Celoněmeckým závazkem by měla být vůle k dokumentaci a vzpomínce. Otázce vyhnance jako oběti je věnována poslední kapitola Chladná vlast. Knihu autor uzavřel doslovem napsaným v únoru 2009 ve Varšavě. Velkým plusem knihy je rozsáhlá bibliografie k jednotlivým kapitolám a bohatý jmenný rejstřík. Příchod vyhnanců do nové vlasti, zpočátku velice chladné vlasti, přispěl k nevídané změně tváře západního a středního Německa (protože to východní Německo bylo nenávratně ztraceno), v dosud nevídané míře. Přispělo k deprovincializaci a urbanizaci Německa. Bez těchto vyhnanců by se žádný „hospodářský zázrak“ nekonal. Bohužel se v Německu vedl litý boj o jejich hlasy, oni vyhnanci však zůstali se svými traumaty sami. A to je největší dluh současného Německa. Tato kniha stojí nejen za přečtení ale také za zamyšlení nad touto tragedií moderních dějin Evropy.

Andreas Kossert * 3. 9. 1970 v Hannoversch Münden. Studoval dějiny, politologii a slavistiku v Freiburgu im Breisgau, v Edinburghu (Skotsko), v Bonnu a na FU Berlin. Zde v r. 1999 promoval prácí Preußen, Deutsche oder Polen? Die Masuren im Spannungsfeld des ethnischen Nationalismus 1870-1956. V letech 2001 až 2009 pracoval v Niemieckim Instytutu Historycznym (Deutsches Historisches Institut) ve Varšavě. Od ledna 2010 pracuje v Německém historickém museu v Berlině při Stiftung Flucht, Vertreibung, Versöhnung.

Díla: Preußen, Deutsche oder Polen? Die Masuren im Spannungsfeld des ethnischen Nationalismus 1870-1956, Wiesbaden 2001.

Masuren. Ostpreußens vergessener Süden. Berlin 2001

Mazury. Zapomniane Poludnie Prus Wschodnich. Warszawa 2004.

Ostpreußen. Geschichte und Mythos. Berlin, Pantheon, 2005. ISBN 978-3570550205

Kalte Heimat. Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945. München, 2008. ISBN 3886808610

Damals in Ostpreußen. Der Untergang einer deutschen Provinz. München 2008. ISBN 978-3421043665

Andreas Kossert, Chladná vlast. Historie odsunutých Němců po roce 1945. 479 stran, 63 fotografie, tabulky. Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-414-9