Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2011


Jak se chytá země

Petra Procházková

Vytvořila jsem si fobii z létání. Mohou za to unavení ruští piloti i materiál. Letěla jsem z Adleru do gruzínského Batumi s opilým pilotem, jindy se střízlivou posádkou do tádžického Chorogu, kam to stroj vetché konstrukce málem nedotáhl, neboť mu upadlo levé křídlo. Letěla jsem i v totálně přetíženém „tůčku“ s šesti kozami v ekonomické třídě a třiceti lidmi v teplákových soupravách Adidas v byznysu navíc. Pravda, to byla léta devadesátá, plná chaosu v ruských duších i na rodících se burzách. Léta, kdy ruské letecké dopravě přestal vévodit Aeroflot rozprodaný, rozkradený a rozdrobený do desítek malých společností. Devadesátá léta jsou za námi, ale stroje, které už tehdy měly dost, nás po ruském nebi vozí dál.

Letos 21. června se zřítilo „tůčko“, v Petrozavodsku se zamotalo do elektrického vedení a pláclo sebou na silnici. Z 52 lidí 44 zemřelo. Pilot byl opilý a společnost šetřila na palivu tak, že druhý pilot nemohl učinit nový pokus o přistání. Došla mu šťáva. V současném Rusku věc běžná: žádné dvojité pokusy přistát, žádná možnost obletět bouřku. To se prodraží. Stejně jako opravy stařičkých strojů, neřkuli nákup nových! Pikantní ruskou specialitou je „chytání země“ – let velmi nízko, aby pilot mohl vše kontrolovat vizuálně a nemuselo se platit za navigační služby letišti. Úspora je až 20 procent celkové ceny letu. Též jeden z výdobytků divoké privatizace leteckého parku.

Opoziční politici tvrdí, že ruská letadla padají, protože už nemohou létat, a situace v letectví jen kopíruje degradaci ruského státu. Podle ruských expertů je ovšem nejčastějším důvodem katastrofy hádka mezi stresovanými piloty – jeden chce přistát a druhý vzlétnout, jeden zahnout doleva, druhý doprava. Letci jsou unavení (létají kvůli úsporám přesčas), netrénovaní (na trénink nejsou peníze). Je dokázáno, že elitní zkušební pilot by většinu kritických situací zvládl, dokonce i ve velkém dopravním letadle. I takové piloty Rusko má. Jenže prý stojí měsíčně přesně tolik, kolik jejich socha v životní velikosti z čistého zlata. Takový výdaj se nevyplatí. Těch pár lidských životů přece zaplatí pojišťovna.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky