Zaří 2011

ANO, JÁ JSEM POCHOPILA. NENÁVIDÍŠ MNE ... NEMUSÍM SLYŠET VÍC ...

Jiřina Korčáková

Červený majáček za skleněnou zdí zablikal. Jako když škytne opilec. Rozmáznutá rudá skvrna na skle. Opilá hvězda ... Mrká. Mrká na mne. Hvězda Šelma. Šelma Hvězda. Mizí a zase se vrací. Skleněná zeď upřela na mne dvě pronikavě rudé oči. Dvě pronikavě rudá světla procházejí zdí. Na stropě holá žárovka. Krvavé mžitky tančí kolem ní. Mžitky před očima. Před mýma očima ... V zuřivém kolotoči mění se v koberec. Koberec, který hoří. Pestrobarevná květina za oknem ... Semafor ... Na skleněné hranici ... V palčivém tichu ... Vadne ... Hroutí se do sebe. Mění barvy v rychlém sledu.  Chameleón s jedním velkým rudým okem. S jednou velkou rudou slzou. Umírá. V pláči světel exploduje tma. Zářící džungle. Strop je náhle jeden velký zeleně blikající neón. Chvějící se liána. Hypnotizující pohled hada. Chce se mi spát. Spát. Z šedé hmoty bezvědomí do mne buší hlas. Necukej sebou! Pozor! Stůj! Natáčím tě! Natáčím tvé Ano! Ne! Hlavičku víc dolů a ještě trochu doleva, ucho až k rameni, víc a ještě víc, natáhni ten sval, tenhle škleb mi nestačí, hni s tím svým ksichtem, já chci křeč! Chci bolest, která řeže, skřípá, zuby, které strachy tančí, drkotají, koušou do rtů, v křeči tlučou na dveře! Do práce holomci! Dokud ještě jste! Chci prokousnutý jazyk! Chuť krve v ústech! Miluji ten pach! Chci závrať! Tááák ... a ještě! Ten tlak! Ten tlak. Ten šílený tlak! Nemohu se narovnat! Co mám s tou hlavou!  Něco mne drží pod krkem. Nad hlavou hák. Nahá žárovka na háku se houpá. V zeleném příšeří u okna někdo stojí. Ústa přitisknutá na skleněnou zeď. Vidím, jak se pohybují. Slyším, jak šeptají. Hele ... (Jsi tam?) Někdo tě nenávidí ... (Jsi tam?) Nenávidí. Nenávidí. Nenávidí ten tvůj ksicht ...! Nechoď pryč, slyšíš! Neotáčej se ke mně zády! Dívej se na mne, chci ti něco říct!

ANO, JÁ JSEM POCHOPILA. NENÁVIDÍŠ MNE ... NEMUSÍM SLYŠET VÍC ...