|
|
Zaří 2011  MŮJ DĚDEČEK ...Jiřina Korčáková"MŮJ DĚDEČEK JE HODNÝ, SLEPÝ A SILNÝ. VÍŠ, ŽE JE HRDINA?" Sedím na posteli Nechci spát Nechci myslet na to jedno tělo Jak se rozpadá Jak mizí Pohled Mrtvých Pohled Zavražděných Ideálů Lidí Smyčka Duše Milující Pravdu Maso Srdce Tlukoucí Do prázdna Tikání Víček Křeč kolem úst Tvář Budík Slepý Křik Očí Bez Očí Les Myšlenek Lhostejných A cizích V boji Mezi Nimi Ztracený Čas A MŮJ DĚDEČEK ... JEHO TVÁŘ Vidím ji Pořád ji vidím Tunel Propast Černá Jáma RUKA SLEPĚ NATAŽENÁ V PŘED Nekonečný prostor pod nohama Nicota A ticho Osamělé Ohlušující Oslepující Jako zrada A MOJE BABIČKA Odvlekli ji Nikdy se nevrátila Zůstal v tom sám Odešel A už se nevrátí Zůstala v tom sama Odcházíme A není návratu Všichni jsme v tom sami Slova Jako voda Protékají minutami Hodiny nebijí Závaží Jsou Ohlodané Vybělené Kosti Podemleté břehy Stržená hráz Pytle s pískem Mrtvé ryby Vzpomínky Uložené V kufru Na dně Skříně Oční důlky Ve dveřích Pozorují nás NA ZDI VISÍ OBRAZ Dlouhá řezná rána Stopa na plátně Obraz visí na zdi Přímo proti mně Jediný můj protivník V prázdném pokoji V cizím domě Jenom on a já Zbraň V cizí bitvě Nůž Ve vlastním srdci V nebeské modři Prchající Čára Opouští nás ZŮSTÁVÁME Jenom on a já NA BáJEčNé DOVOLENé V péči mého dědečka Jako každý rok Ale dnes ... Dědeček tu není Protože dnes ... Dědeček je u lékaře Veze jej tam babička Babička má rudé vlasy Ale dnes ... Dědeček to nevidí Dědeček nic nevidí Protože můj dědeček je slepý Můj dědeček ... Možná již zapomněl Jak vypadá vlastní zahrada Co je to slunce zář Jaké to je Když nebesa hoří Dědečka mučili A jeho ženu zabili Ale dnes ... Tam kdesi Na druhé straně mříží Za rozšklebenými okny Střepinu V oku Umírá Jenom Další Den Tam kdesi Na cizí zahradě Přichází noc Zuří blesky Duní hromy A padají stromy A já jsem tu sama A povídám si Se svým Strážným Andělem Tam kdesi Za hrubou tabulí z matného skla Bílé světlo žárovky Mlčí A lékař Léčí A dědeček stojí Zády ke zdi Tak jako já Dnes A kolem nás Naši Strážní Andělé ... A kolem nás Kroky ... Nepřekážej ...! Nepřekážej! OBŘI! JEJICH STÍNY. TAM ZA TÍM OKNEM ... Někdo křičí Okno je otevřené! Kdo ...? Já ... Dotkla jsem se dlaní té drsné plochy před sebou Tvořilo ji zrnité pole skleněných krystalů A předlouhá puklina jeho středu Klikatá řeka ostrých hran ve skleněném těle mizí do ztracena Já ... Chtěla jsem vidět Rajskou zahradu Chtěla jsem ven Chtěla jsem ... Odtažitý pohled Chladné pousmání A na stěně visí obraz ZAŤATÁ PĚST Já a on Varhany Armáda píšťal Les Plot A HLAVA NAD PLOTEM Vznáší se jako balón Obrazy jsou všude I nad mou postelí I pod stolem I tam I V OKNĚ Továrních komínů kouřící sbor Atomová katedrála Nebe Koberec ve vězeňské cele Za schodem Schod A za oknem Okno Nahé Slunce Zapřaženo V lidské kůži Už dávno nehřeje Počítám Beránky Zahnané Do kouta Stopy snů Z pšeničných lánů Prší Rozpálené Kamení Syčí Nad hlavou louka Ostříhaná dohola Kolem krku Koleje Vláček houká Z úst lesa Vytéká Kalný Šrám Místo Měsíce Černá Díra Rudý květ Tiše Zrcadlí se V betonové jímce Plné kalu Z ruského kola Sedačka za sedačkou Padá Bledý stín Po jeho tváři běží Kolem těžních věží V zátočině Stromy Leží Černé saze Do obláčků kanou Telefon V kapse Zebe Zvoní Křídla lodí nad řekou Střeží Hladové Jícny Ledových Slojí Na přídi zima Kvílí V podpalubí Vichřice Strach Bezzubá ústa Zívající V křeči Obrázky v novinách V divokém víru Na ruském kole se točí V samém středu Terč Okno Notová osnova z telegrafních drátů Uvězněná V ocelové kleci Hlavou Dolů Skřivan Visí Tiché prázdno Prázdné ticho Místo kříže Poražený strom A OBRAZ Jenom on je sám Jenom já jsem sama Jako moje babička Oči visí na stěně Jeho oči Za nimi jsem já Plátno bez rámu Barevná skvrna Tělo Prach Ozvěna písně Kovová Struna V mé duši Jednou Vstoupí Do obrazu Klopýtne Tam Někde V hrdle A protne má ústa Hlas Jako výkřik Nikdy víc Stále ještě plný života Poraní mne Nůž To já jsem po něm sáhla A bodla V modrém vzduchoprázdnu propast Cizí síla tlačí moji paži k zemi Ze tmy Vystupuje Mrazivě Bílá Hvězda Její srdce Rudne Mojí krví Nenávist Neznám Ignoruji Zatím MŮJ DĚDEČEK Můj dědeček Je hodný Slepý A silný Víš Je hrdina "HMM ... DĚDEČEK JE U LÉKAŘE, PROTOŽE JE NEMOCNÝ. LÉKAŘ LÉČÍ ..." Dědeček tady není ... Nikdo tady není ... Můj strážný Anděl pije čaj. A dráty bzučí … A DRÁTY BZUČÍ … TOLIK JSEM MU UBLÍŽILA! Zpátky |
