Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2012


Druhá republika, neprávem opomíjená

MUDr. Jaroslav Lhotka

...

Dnes je první republika, též nazývána Masarykovou, vydávána novými demokraty, v rouše beránka převlečeného, za demokratickou. Kdo zná pozadí oné demokracie, tak dobře ví, že tomu tak nikdy nebylo. Cenzura tisku byla tak tuhá, že jsme ji jako český národ neměli ani za Bachova absolutismu. Vlastním z této doby knihy, kde vlivem cenzury chybí i celé stránky. Vždycky když se politika dělá protinárodní, tak na ni doplácejí prostí čeští lidé s ctnostmi.

Těch pět měsíců Druhé republiky byla chvíle k duchovní obrodě. Udržela státní jednotu Čechů a Slováků a nezávislost na Říši, nedopustila, aby po moci ve státě sáhly nezodpovědné živly, kdy kolaborace s totalitní mocí je hybnou silou k destrukci národa. Po Mnichovu 1938 Voskovec s Werichem měli šaškovské vystoupení v jičínské Sokolovně, kde si kupletem „Konec je té naší vojenské slávy“ dělali posměch z čsl. armády. Tehdá je národovci hnali z pódia až na nedaleké vlakové nádraží a házeli po nich kameny. Teď se museli rozhodnout, zda budou pracovat pro novou republiku. Zvolili odchod do emigrace spolu s Jaroslavem Ježkem. Židi v Bratislavě demonstrovali za připojení Bratislavy k Maďarsku. Tiso 8.12.1938 povolil vystěhování Židů z okupovaných území Maďary a Poláky a jejich přijmutí zpět. Emigrovali ortodoxní a sionističtí Židi jako byl Ervin Exner (do USA, kde byl profesorem na univerzitách) nebo Eugen Löbl (do Londýna a zde poradcem Jana Masaryka). Začátkem října utekl socialista Hubert Ripka (nechvalně proslulý v NF po květnu 1945), JUDr. Ečer (do Londýna, aby po válce byl aktivně činný v Norimberku) a další, včetně JUDr. Jaroslava Stránského s rodinou (tvůrce retribučních dekretů).

Úřednická vláda generála Syrového, jmenovaná prezidentem Benešem v září 1938, byla po abdikaci prezidenta Beneše 5. října vystřídána vládou republikána Rudolfa Berana a Syrový si v ní udržel místo ministra národní obrany. Musel vydat Němcům výzbroj a výstroj v neporušeném stavu, že by stačila pro 42 divizí ve válečném stavu. I když to byla vláda nešťastníků, neměla až do konce svého působení, do okupace 15.3.1939, mezi sebou zaprodance Němců. Do úkolů, které stály nadlidské výkony pro umístění takového velkého množství našich lidí vyhnaných z pohraničí do vnitrozemí a získat pro ně ubytování a zaměstnání, ji posilovalo vědomí, že dosavadní vývoj státu pod Benešem byl strašlivým omylem. Prezident dr. Emil Hácha byl zvolen hned napoprvé 272 hlasy. Za svého kandidáta jej předem uznali slovenští a podkarpatští členové Národního shromáždění. Dominik Čipera, bývalý generální ředitel Baťových závodů, od r. 1932 starosta Zlína, byl jmenován ministrem veřejných prací ve vládě R.Berana, aby nebyla nezaměstnanost. Vůbec nikdo nebyl zatčen. Vláda mlčela, když komunističtí prominenti prchali do Moskvy, záhy po Mnichovu Gottwald, Šmeral, Kopecký, Slánský, Šverma. Zdeněk Nejedlý uprchl v noci po 15.3.1939. Ještě v březnu 1940 bez překážek vyšla tiskem Fučíkova „Božena Němcová bojující“, pod jménem autora a byla volně k dostání.

Pod ministerským předsedou Beranem se začal budovat anglický princip dvou stran – Strana národní jednoty (na podzim 1938 do ní vstoupil Gajda se svou skupinou), která do sebe pojala pravicové strany a Národní strana práce (spočívala na linii sociálně demokratické), jež se řídila ideologií prof. Josefa Macka. Jeho syn působil jako lingvista, byl pro otcovu korespondenci (měl kompromitující písemný materiál na dr. Ed.Beneše z mírové konference 1919 v Paříži) po květnu 1945 deportován z Paříže a dostal 20 let vězení. Bylo mu 35 let a byl to věřící katolík. Přítel Bureš se s ním setkal po r. 1948 na lágru Bytíz u Příbrami.

22. října 1938 se s dr. Benešem přišel rozloučit na Ruzyňské letiště plukovník Emanuel Moravec. Tím se prokázalo, že byl ve službách Beneše proti Gajdovi. Když byl Gajda propuštěn z armády a bylo s ním zahájeno trestní řízení, hlavním svědkem proti němu byl pak právě Moravec. Za tyto služby se Moravcovi dostalo cti velet jezdeckému oddílu, když v r. 1937 zemřel prezident T.G.Masaryk, kterého na poslední cestě doprovázel Emanuel Moravec s jezdeckým oddílem. Moravec byl svobodný zednář a v protektorátu se stal symbolem zrady.

V r. 1926 byl generál Gajda degradován na vojína, ale za Druhé republiky byl rehabilitován. Za jeho působení se český fašismus v NOF stal výrazně protinacistický a vlastenecký, protizednářský, protikomunistický.

Prezident Druhé republiky JUDr. Emil Hácha byl člověk vysoce mravní a vzdělaný, věřící katolík. I když byla zakázána KSČ a komunistický tisk, mohly zmizet s vědomím a mlčením Beranovy vlády seznamy členů, komprmitující materiál a archivy donedávné protivládní činnosti, nechávali Židy na pokoji, árijské zákony nebyly vydány, na majetky Židů se nesahalo. Přitom musel dobře vycházet s Říší, stejně jako celá vláda; i když opouštěli republiku potají komunisti spěchající do Moskvy pod bolševickou ochranu, nebyly jim činěny nesnáze. Ani židovským spisovatelům (Egon Hostovský, Viktor Fischl, Adolf Hoffmeister). Kam je táhlo srdce, tam mohli odejít bez obstrukcí. Mons. Jan Šrámek odjel za Benešem do Anglie.

Jiří Stříbrný nechal vydat „Kramářův soud nad Benešem“, který mu svěřil Kramář před svou smrtí, až přijde čas k jeho zveřejnění. A.Stříbrný, jako Kramářův kamarád ze strany Národního sjednocení, tuto knihu zveřejnil, nechal ji vytisknout, aby se národ dozvěděl konečně pravdu, kdo je dr. Edvard Beneš. To se mu stalo osudným po novém osvobození v květnu 1945. Byl odsouzen na doživotí, i když za protektorátu žil v ústraní. Benešismus se stal národní chorobou. Lékem na ni je pravda. Třeba ji poznat. Na lži nelze stavět budoucnost českého národa!

Rudolf Beran, ministerský předseda vlády Druhé republiky, po okupaci 15.3.1939 nevítal Hitlera na Pražském hradě, jak se mu dávalo za vinu po válce. Za měsíc po okupaci rezignoval a koncem r. 1939 byl zatčen a v r. 1940 odsouzen a vězněn do konce války. A přesto byl odsouzen retribučním dekretem na 20 let a komunisty po únoru 1948 na doživotí. Dodnes nebyl zrehabilitován, stejně jako generál Jan Syrový! Tak jakápak spravedlnost po sametové revoluci 1989, v čele s V. Havlem a jemu podobnými revolucionáří.

Adolf Hitler s ostatními nacisty nepotřebovali takovouto republiku. Přesto 5 měsíců jejího života nám ukázalo, že v jednotě je mravní síla národa před nacismem, komunismem a prohnilým svobodným zednářstvím.



Zpátky