Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2012


Za vlády barbarů

MUDr. Jaroslav Lhotka

...

(24)

Prášily, obec na Šumavě, která jako jediná ze všech zničených šumavských obcí v padesátých letech povstala po pádu železné opony v roce 1989 ze sutin. Přispěla k tomu skutečnost, že, na rozdíl od zlikvidovaných obcí nacházejících se tehdy v zakázaném pohraničním pásmu, sloužila jako základna pro pohraniční stráž ve vojenském prostoru. Z Prášil zůstaly v padesátých letech jen tři budovy, včetně poničené fary, v jejímž sousedství před příchodem barbarů stával kostel. Ten byl jako první ze všech budov zničen tak důkladně, že po něm nezůstaly ani ruiny.

Když se měla zničit hospodářská a obytná stavení po německých starousedlících, nejprve posloužila jako terče k výcviku tankistů. Římskokatolická fara, která stojí sice v poničeném stavu dodnes, je důkazem, že zde před příchodem komunistů žil zbožný lid. Jde o jednopatrovou rozlehlou budovu, která v padesátých letech sloužila jako místo k seskokům parašutistů při výcviku a byla zčásti zničena. Freska na jejím čele je zakryta před totálním zničením igelitem, jak jsem ji viděl v roce 1998.

Na místním hřbitově se pochovávalo až do roku 1946, do skončení vysídlení německých starousedlíků. Hřbitov pak byl na začátku padesátých let zlikvidován, kříže byly přeráženy s náhrobky tak důkladně, že po obnově hřbitova v roce 1993 jen obrubníky hrobů připomínají, kde jsou pochováni Němci, kteří zde žili. Likvidaci hřbitova německých starousedlíků se nevyhnula také Kvildě. Ještě v 70. letech existoval hřbitov, sice zaroslý, protože nikdo z našich lidí o něj nepečoval, ale v roce 1990 v létě, když jsem navštívil Šumavu, už zde byla vedle kostelíka, jenž je stále kulturní památkou, místo hřbitova vyasfaltovaná plocha. Zrovna bylo po mši svaté sloužené v německém jazyce pro německé občany, kteří se zde narodili. Jeden z nich začal vyměřovat kroky od kostela hrob svých rodičů a s hrůzou zjistil, že místo je zalito asfaltem.

Při pietní akci v roce 1993 byl na hřbitově v Prášilech vztyčen křesťanský kříž s ukřižovaným Kristem a odhalena pod ním pamětní deska se jmény těch, kteří zde byli pochováni k věčnému odpočinku před příchodem barbarů. Byla znovuobnovena kaplička sv. Vintíře s Vintířovou stezkou. Vintíř pocházel z urozeného šlechtického rodu a byl spřízněn s Jindřichem II. a manželkou sv. Štěpána Uherského, Giselou. V pozdním věku se stal benediktinským mnichem a žil na Šumavě. Byl rádcem knížete Břetislava I. (syna knížete Oldřicha a Boženy, tedy ryzí Čech). Když Vintíř umíral, byl u jeho lože kníže Břetislav. Pohřben byl v břevnovském klášteře v Praze.

Komunisti jsou potomci husitů. Ti také všechny kulturní památky ničili, chtěli zpřetrhat naše duchovní kořeny, které jsou křesťanské. Šumavská krajina ukazuje na nesmyslnost vysídlení křesťanských starousedlíků, navždy zmizely obce Poledník, Knížecí Planina a další. Po nich přišli zlatokopové pohraničí a když všechno vyrabovali, tak přišli budovatelé železné opony. Československo se stalo moderním koncentračním táborem. A přesto se komunistům po sametové revoluci v čele s Václavem Havlem nic nestalo.



Zpátky