Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Zaří 2012


Prazaci

Prazaci maji nejaky extra vyvinuty smysl PRISLUSNOSTI k Praze, ktery "vesnicani" jako treba ja nemaji. Ja jsem se narodil v Kojetine a nikdy jsem sam sebe neoznacil za Kojetinaka (nebo hanacky Kojecaka) - pripadlo by mi to divne. Obzvlast v poslednich par mesicich se kvuli memu mistu narozeni na mne nahrnula zaplava ruznych povysenych oznaceni (ano, od Prazaku :-) ) jako "velke pantata", "vidlak", "sedlak", "primitiv z vesnice" a podobne.

Protoze jsem si sam o sobe jist a nemam zadny pocit prislusnosti nebo komplex menecennosti, tak se mne to nedotyka a je mi to uplne fuk. Tzv. mazackou vojnu jsem nezazil, protoze jak jsem uz popisoval, jsem byl vetsi nez prumerny vojak, ale vim ze existovala a nemyslim, ze by tam prazactvi nebo moravactvi nejako hralo roli.

Muj negativni pocit neni ani tak proti lidem Prazakum (pokud moc sve prazactvi nevystavuji na odiv) jako spis proti Praze jako mestu a instituci. Cokoliv spatneho historicky postihlo ceskou zemi, tak to prislo z Prahy. Od fasismu, pres komunismus az po ten dnesni neokomunismus. A trochu mne irituje, ze mistni obyvatele si v tom jeste dost namyslene a pokrytecky rochni. Vyhled na Prazsky hrad a Karluv most je depresivni, Franz Kafka dobre vedel o cem pise. A je uzasne jak si v tom dnesni Prazaci libuji, aniz by jeden z nich nekdy cetl jedinou stranku jim napsanou - ten mel sve Prazaky prectene lip nez Mozart.



Zpátky