Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2013


O ceně života a stupních civilizovanosti

Ross Hedvicek

Když jsem byl vojáčkem základní služby v Československu, tak jsem část těch dvou roku strávil v Polsku, většinou ve vojenském prostoru jménem Zagan, blízko města Zielena Góra, nebo Jelenia Góra, už nevím. A tam se mi stala taková zajímavá příhoda, že jsem měl být zastřelen. To tehdy opilý Rus, který měl "dévéťáka", což bylo něco jako velitel tábora na jeden den s neomezenou pravomoci, dospěl k názoru, že se upevní morálka mužstva, když někoho nechá exemplárně zastřelit. Vydal se mezi ty stany hledat vhodný terč a našel mne. Namířil na mne svého tokareva a musel jsem před ním jít k bráně, kde uspořádal jednominutový stanný soud a že strážných (všichni ruští, tedy sovětští vojáci) ustanovil popravčí četu - celkem 5 vojáků. Já si dycky myslel, že popravčí četa musí mít šest lidí..

Odvedli mne na střelnici a připoutali želízky ke sloupu, co na něm visívaly terče pro střelbu z pistole. Situace začínala být vážná, shromažďovali se diváci a já jsem jen doufal, že někdo sežene někoho z těch pár českých oficírů, co tam byli s náma a doufal, že budou schopni chůze nebo běhu a proklínal jsem se, že jsem se z Prachatic nesebral a nějak se neprostřílel na druhou stranu.

Jak jste si ale určitě sami vydedukovali, tak mne nakonec nezastřelili, přestože už měli nabito, protože se z davu vyřítil major Křupala, právě z těch Prachatic, malý tlustý mužíček s velikým břichem, tenkýma nožičkama a černýma kruhama pod očima, co vypadal (když byl střízlivý) jako herec Ilja Prachař, toho už si asi nepamatujete a v obou rukou zdvižených nad hlavou měl po flašce polské vodky a dýchavičně vyrážel výkřiky jako "tavaryšč!", "padaždi!" a "družba" ("družba" byl česko-ruský vojenský výraz a znamenal ožrat se do němoty). No běžícího Křupalu by byl za jiných okolností srandovní pohled, ale tehdy to byla záchrana, tehdy ten Křupala byl, jako by tam vjely Alfa a Bravo companies U. S. M. C. na hummerech s namířenými kulomety a rocket-launchers na střechách.

Moje poprava byla odložena na neurčito a konala se "družba", které jsem se nezúčastnil. Od té doby vím, že lidský život má cenu. V mém případě je to dvě flašky polské vodky, v celkové hodnotě necelých 200 zlotých. Na výše uvedený příběh jsem si vzpomněl, když jsem se nedávno dostal do diskuse o civilizaci a civilizovanosti. Já jsem jako obvykle bránil "svou" Ameriku, mí protivníci argumentovali tím, že třeba v Čině byla civilizace už před 5 000 lety, v Indii tak nějak podobně a tak, takže se to eventuálně zvrhlo na to, zda je civilizace kvalitativně měřitelná.

Takže já teď tvrdím, že úroveň civilizace je přímo úměrná respektu k životu a lidským právům účastníků oné civilizace. Dneska ráno jsem dobrovolně sjel s autem do příkopu, abych udělal místo sanitce, která jela zachraňovat nevímkam a nevímkoho - světla blikala a sirény ječely. To je tady běžné a udělal by to každý, jednoho dne ta sanitka může jet pro mne a určitě budu rád, když ji ostatní uhnou i za cenu chvilky nepohodlí.

Měl jsem v posledních pár letech možnost sledovat, do jakých extrémů dokáže tady u nás jít společnost i lékaři, aby zachránili třeba jen jeden lidský život. Tady má lidský život větší cenu než dvě flašky vodky. V televizi vidím letadla, jak letí přes půl světa, aby přivezly námořníky z americké válečné lodi Cole, kteří byli zranění při útoku teroristů. A pak slyším, jak matka mého kamaráda zemřela ve věku 49 let kvůli neschopnosti slovenských lékařů, čtu o tom, jak podobní "dochtoři" málem zabili slovenského prezidenta, a vidím, jak v Rusku neměli zájem o záchranu 118 námořníků z potopené ponorky a jak radioaktivní zamoření okolo Černobylu a život ohrožující radiace je pořád "ničevó". Civilizace.

V Číně, s jejich 5 000 lety "civilizace" zabíjejí novorozeňata injekcí formaldehydu do hlavičky při porodu, protože dítě je třeba "neplánované" a neschválené místními úřady. Úmrtnost novorozených holčiček je v Číně dodnes desetkrát vyšší než novorozených chlapečků. Civilizace.

V Indii omámí vdovu chloroformem a vhodí ji zaživa do pohřebního hranice za jejím zemřelým manželem. Dělá se to dodnes. Civilizace.

Civilizace jsou různé a civilizovanost má mnoho stupňů. A když čtu o elektrárně Temelín, o tlučení demonstrantů v Praze, o mizerné úrovni lékařské péče v České republice a na Slovensku, o zacházení s cikány, o antisemitismu mezi běžnými, "obyčejnými" lidmi, o nenávisti k emigrantům - tak mne jímá podezření, že ona ta Česká republika na příliš vysokém stupni civilizovanosti asi nebude. Dokonce si myslím, že cena lidského života se tam udržuje stále ještě okolo těch dvě stě zlotých či dvou flašek vodky.



Zpátky